Historias de Láska

Vo svete hokeja je možné všetko... Obzvlášť keď máte za kamaráta také pako.

Posledný tanec často býva ten najkrajší. Napriek všetkému po ňom túžime po ďalšom. Záleží na tom, či máme dosť odvahy na to opäť tancovať, hoci nám to nepríde správne.

Jezdit vlakem byla její každodenní rutin, jak její život změní kluk, kterého jednou potká ve vlaku? potká ho znovu? odváží se ho oslovit? bude z toho něco víc?

Být Dcerou Země a Slunce znamená žít tak, jak si lidská bytost zaslouží: budit se za svítání, nechávat se konejšit bezpečnou náručí božstev, naslouchat zpěvu větru, krmit se dary přírody a hvězdnaté večery usínat po boku své družky. Kulturní rozmanitost odjakživa přinášela krásu, ale také příležitost pro vznik nenávisti. "Jak moc může živý tvor nenávidět?" je stejně špatně zodpověditelná otázka jako "Jak moc může milovat?". Nalézt si k sobě cestu jako dvě ženy s cizími hodnotami, pocházející z kompletně odlišného prostředí je úkol nesnadný...ačkoliv... !UPOZORNĚNÍ! V textu se objevují motivy intimity a násilí. Nic z těchto citlivých témat není v jediné kapitole rozepsáno tak, aby čtenáře traumatizovalo :), avšak obeznámení na úvod je dobré.

Chlapec co nenávidí Vánoce má zachránit Vánoční království. Povede se mu přenést se přes vlastní pýchu a vzpomínky a zachrání Vánoce?

Niekoľko rokov po porazení Gai z pohľadu Annabeth Toto nie je ani možné. Znova ten istý sen( sníva sa mi už asi tri týždne). Všade je tma, iba v kúte obrovskej miestnosti sa leskne malé svetielko. Pomaly sa k nemu približujem, keď to uvidím. Celá stuhnem, nemôžem sa ani pohnúť. Štyri červené oči na mňa vrhajú vražendý pohľad. Osem obrovských nôh sa ku mne začal nebezpečne rýchlo približovať. Bola to Arachné. Chcela som sa otočiť a utiecť ,ale nohy sa ani nepohli. Načiahla som sa po svojom bronzovom noži, ale nebol tam. Zrazu som už len cítila ,ako ma niečo uštiplo do krku. S ľakom som sa prebudila. Tvár som mala celú mokrú a triasla som sa. Ten sen sa mi sníval už veľakrát ale vždy to vo mne vyvolalo rovnaký pocit. ,Keby tu tak bol Percy, pomyslela som si. Ten vždy vedel ako ma upokojiť...

Jak silná je hranice mezi přátelstvím a láskou? A jaká je cena za to, co milujeme?

poetry

Príbeh je čiastočným fanfiction slovenského seriálu televízie JOJ - 1890. Mladá šľachtičná Júlia Tarnowska sa po rozhodnutí svojho otca musí vydať za rodinného priateľa, o štyridsať rokov staršieho grófa Milberta Gregyšiho. Spoločne odchádzajú na Betliar, kde má Júliu čakať šťastný a spokojný život. Júlia si postupne zvyká, keď kaštieľom otrasie brutálna vražda slúžky, ktorá sa spája s legendami o miestnom démonovi. Vraždu prichádza vyriešiť mladý detektív, ktorý v mladej grófke rozpúta skutočnú dilemu. Nájde Júlia pravú lásku po boku svojho manžela? Alebo ju srdce zavedie niekam inam?

Mladá královna přijede na královský dvůr aby zasnoubila. Ale nikdo neví jak se vše vyvine......

Během pár dní se na ni sesypal celý svět...

Tam kde jsou konce jsou vždy i začátky. Holly tohle ví moc dobře. Není človíčkem, který by dokázal zůstat na jednom místě příliš dlouho. Má pocit, že jí něco chybí, a Holly neví co. Cestuje, bloumá světem a doufá, že jednoho dne najde místo, které pro ní bude domov. S lidmi nikdy nezůstane v kontaktu a tak je osamělým dobrodruhem, který nikdy neví kam ho nohy zavedou. Ale občas nás naše minulost dožene...

*Milovala ho víc než cokoliv jiného. On byl její nejlepší přítel. A pak všechno skončilo...* Po tragické autonehodě je mladá dívka prohlášena za mrtvou. Ve skutečnosti je však unesena do tajné laboratoře, kde je geneticky upravena v dokonalou zbraň - silnější, rychlejší, téměř nesmrtelná. Její minulost je jí vymazána. Stává se číslem, který plnícím rozkazy. Až do chvíle, kdy dostane nový úkol - najít a chránit mladého muže, jehož krev může být klíčem k vytvoření dalších bojových jednotek. Toho muže však kdysi hluboce milovala. Netuší, kdo je. Ale city se nedají navždy potlačit. Vzpomínky se vracejí v bolavých záblescích, stejně jako emoce, které měly být navždy pohřbeny. Když zjistí pravdu, musí se rozhodnout.

poslouchej. tohle není kniha, co tě zachrání. tohle tě rozebere. slovo po slově. učili nás mlčet. učili nás sklonit hlavu. já píšu, abych přežila. píšu o vitriolu v krvi. o kůži, co pamatuje každý dotek. pokud máš odvahu, čti. pokud nemáš - stejně už tu jsi.

Nějakou dobu mám problém najít si čas na psaní. Nejen na to kreativní, ale i na cokoliv jiného. Čas je pro mě zvláštní fenomén - ráno mám pocit, že ho mám přehršel, ale když se blíží večer, uvědomím si, že jsem ho vlastně neměla vůbec. Dny ubíhají mezi prsty, pohlcené prací, povinnostmi a únavou, která se ve mně usazuje už od prosince 2024. Vím, že takhle dlouho nevydržím. Je mi 34 let a mám tolik zájmů, tolik plánů - a přesto jsem vyčerpaná. A možná právě proto se ke mně vrátil tenhle příběh. O samotě, která je těžká. O čase, který se vleče i mizí zároveň. O vůních, vzpomínkách a tichu, které nikdy nezůstane prázdné. O uvěznění o samotě a o tom, jak vzduch stále nese jeho jméno. Pozor je tu zmíněn mpreg a gay vztah. Nevlastním ani charaktery a ani místa. Fanfikce vychází z díla Mo Xiang Tong Xiu, Mo Dao Zu Shi.

If you are sad, lonely or empty, this is just perfect for you.

Všechno nebo nic.