Magickýrealismus Stories

Dvacet metrů čtverečních podkrovního ateliéru. Vůně akrylu, ticho a paletové nože připravené k boji. Pro většinu světa jsem jen obyčejná malířka. Nikdo netuší, že moje plátna jsou ve skutečnosti trezory na lidské utrpení. Když někoho namaluju s dostatečnou intenzitou, dokážu z něj vysát úzkost, strach i hněv a uzamknout je navždy do vrstev barev. Lidé ode mě odcházejí s lehkým srdcem. Já zůstávám vyčerpaná, ale s jasným pravidlem: Nikdy nemaluj nikoho, na kom ti záleží. Jenže pak do mého života zasáhne krutá rána a člověk, kterého miluju nejvíc na světě, se mi začne hroutit před očima. Sledovat jeho utrpení je nesnesitelné. V zoufalství poruším své jediné tabu. Vezmu čisté plátno a noc za nocí do něj vtiskávám jeho nejtemnější démony. Tah štětcem za tahem. Vrstva za vrstvou. Zázrak se povede. Druhý den se probouzí s úsměvem a bez stop bolesti. Jenže moje úleva netrvá dlouho. Brzy zjišťuju, že moje schopnost neodděluje jen špatné věci. Spolu se smutkem a úzkostí z něj zmizela i vášeň, strach, radost... a schopnost milovat. Stal se z něj dokonale klidný, ale emočně mrtvý cizinec. Abych ho zachránila, musím vzít paletový nůž a začít staré vrstvy akrylu mechanicky seškrabávat. Jenže s každým kouskem zaschlé barvy se uvězněné trauma nevrací jemu - zasahuje v plné síle přímo mě. Dokážu vrátit světlo do jeho očí dřív, než mě jeho vlastní stíny připraví o rozum?