Minulost Histórias

Při jednom z dalších podvodů od kluka. Si založim fake s tím že podvědomím že pár klukům pomotám hlavu...ale přitom jeden kluk na dlouhou a moooc dlouhou dobu pomotá hlavu a ja si řekla že se vrátím na začátek všeho a celý příběh si vypišu... Vše začíma tím ze se píše rok 2053...

Příběh o tom, jak stačí vidět někoho z minulosti a vše co jste budovali se rozplyne. To jak vám odlišnost může změnit život :) Jak si jedna dívka plní sen. Jak se může během pár vteřin vše změnit. Jak se mění plány do budoucna. Al je na první pohled obyčejná dívka, která se přestěhovala a šla na novou školu z důvodu šikany. Ale tento příběh nění o její šikaně. Je o tom jak začala znova. Přesně tak jak si to přála. Zda se jí to opravdu povede dostat až do konce, či ne o tom se musíte už přesvědčit vy.

když se Tenebris probudí z bezvědomí, netuší co se stalo. její rodina jí vysvětlí že byla unesena a mučena v Umbrii. nejkrutějším království Fae. Tenebris rodině samozdřejmně věří ale má to jeden háček. Na dobu strávenou v Umbrii nemá žádné vzpomínky. jenže v tom co jí řekli a co se zprvu zdálo nezpochybnitelné a jasné se začnou objevovat nesrovnatelnosti. Co když je pravda úplně jiná? Tenebris své vzpomínky nemá takže musí zjistit kdo ano.

Ahojte toto je moj prvy vymysleny pribej . Prijemne citanie :)

Po jedné náhlé události, se začnou Marinette s Adrienem dozvídat zvláštní věci ohledně jejich kwami. Jak vůbec vznikla miracula a co tomu předcházelo. Tohle všechno se od svých kwami dozví. A proč? Protože se musí vyřešit záhada, který proměnila kwami na lidi.

Rodíme se a umíráme. Z miminka k staré schránce a ještě dál, k popelu událostí a rozhodnutí. Jsme jen schránky nevědomosti a nesmyslů...Moc přemýšlíme a to nás pravděpodobně jednou zničí.

Rok 2184.. tvrdohlavá a nebezpečná teenegerka.. a geniálny vedec.. porušia pravidlá času.

"Je děsivé, když jdu kolem a oni mě sledují, dokud nezajdu za roh, potom se už i oni vrátí do své postele. Časem si ale určitě zvyknu. K obědu byla rýže. Jen holá a obyčejná rýže s kouskem chleba. Nevím, jestli jsem čekala něco víc, ale paní Evenfall říká, že je to nejlepší, co tady můžu dostat." Jaké to asi je, když si myslíte, že jste skvělý člověk vykonávající svou práci policisty dobře, ale ve skutečnosti je Vaše minulost úplně jiná?

miulosť

. „Vediem mojich chalanov, a možno oni vedú mňa. Nie som ten typ čo si nechá skákať po hlave, ale začína mi dochádzať že pri tebe strácam rozum. Nikdy sa nikomu nepodarilo aby ma vyhodil z altánku, a tebe sa to podarilo hneď prvý deň čo si sem prišla. Ako ? Prečo ? Ja sám neviem. Samozrejme že, som si to vypočul od mojich chlapcov, ale ja som tu šéf, robia to čo im poviem ja." Povedal to s takou nechuťou v hlase, že som sa chcela hneď zdvihnúť a odísť. No neurobila som to. „Oni vedú teba, alebo skôr keď mám byť presná Luke vedie teba. Občas urobí čo chceš ty, ale dobre vieš že by sa nepostavil a neodišiel by keby si na tom netrval tak dlho." Mala som pocit že táto naša debata zachádza až príliš ďaleko. Dean spozornel a pozrel mi do očí. „Chceš mi tým povedať že ja nie som šéf? A že sa nechávam viesť?" Prikývla som.

Má mnoho jmen. Má mnoho podob. Má mnoho tváří. Je nevyzpytatelná. Je krutá, ale není zlá. A když přijde, není cesty zpět. Teda... Opravdu? --------------------------------------------------------------------------------

Počátek ničeho, konec všeho.

Neudělala jsem chybu protože sem utekla. Udělala jsem chybu protože sem je opustila. Opustila sem jeho a já mu nikdy neřekla proč. Před dvěma lety jsem měla všechno. Super bratra, úžasné přátele a toho nejlepšího kluka který kdy existoval. Teď nemám nic.

Legenda o Gévaudanské bestii, která vraždila v jižní Francii od roku 1764 do roku 1767 a má na svědomí víc jak sto mrtvých lidí.

Lano minulosti, ktoré jedna strana už dávno pretrhla, no druhá sa ho neustále snaží spájať späť dokopy. Jedna si myslí, že druhej unikla, no druhá má plány, o ktorých prvá nesnívala ani v tej najhoršej nočnej more.

... Sadla si na trávu a začala pozorovať motýle. V ich tajnej záhrade sa vždy nachádzali. Milovala keď lietali okolo seba ako v motýľom tančeku. Neskôr sa postavila a podišla ku mohutnej vŕbe.Končekami prstou sa dotkla jej kôry. Keď prechádzala rukou po celom obvode zacítila priehlbiny. Bolo tam niečo vyryté. Pozrela sa bližšie. To je moje meno. Pomyslela si. Mala pravdu. Bolo to jej krásne meno: Rose....

Zde popíšu všechny hlavní postavy z mé série vyprávění Děti Temnoty.