Nemoc Stories

Ať sem napíšu cokoliv, nezmění to fakt, že se právě chystáte číst něco, co svojí kvalitou leží hluboko pod upířími pubertálními romány

Ahoj, tohle je pravdivý příběh. Můj příběh. Trochu egoistické, co? Vlastně je to o ní. Anorexii a bulimii trpím rok a půl. Chci podat svědectví formou dopisů, jak hrozná je, jak vám ubližuje a ubíjí vás. Doufám, že alespoň někoho odradím, těm, co nechápou ukážu pravdu a nemocným dodám naději, že v tom nejsou sami.

Každý je jiný, a přece stejný. Spojují nás každodenní problémy, radosti a strasti, příběhy blízkých. Tento příběh je o problémech, které si málo kdo připustí, ale máme je v sobě všichni. Obsese a kompulze.

Jedna láska,jeden život velké trapeni a neprizen nejen osudu...

Láska je silnější než rozum. Cítit ji k někomu, kdo nikdy nedokázal prožít skutečné emoce, znamená zničit se kousek po kousku. Vím to, mou životní láskou byl psychopat...

Rakovina, i tímto slovem se vystihuje 18. letou Octavii Hessein . Je pravda, že je to smůla, a že tato smůla postila opravdu spostu lidí, ale musí se žít dál, dokud to jde. Žijí ve Švédsku, přesněji v Goteborgu. Její rodina je naštěstí docela i bohatá. Mamka ( Alisa ) pracuje v cestovní kanceláři a taťka ( Peter) zas jako právník, takže jsou na tom dobře. Octavia má ještě bratra, jmenuje se Sam a je mu 9 let. Ona tu rakovinu plic ani nevnímá, už 3 roky si na ní zvykala, ale s tím je konec. Nechce jen přežívat a doufat, že se něco změní, že bude mít nějaké přátele, kteří nebudou jen z nemocnice, že bude moct kdykoliv a s kýmkoliv ven a bez doprovodu dospěleho, že bude moct volně dýchat a netahat za sebou kyslíkovou láhev, ze které proudí kyslík po hadičkách do jejího nosu. S tím je konec, Octavia začne pořádně žít.

Hlavní postava, Dexter Dean, jakožto strážce zákonu a čestný policista Anglie, dostal na starost na první pohled zcela jednoduchý případ. Jeho věrný přítel Mateo mu má pomoct, ale zapeklitost případu je donutí přizvat si svůj vyšetřovací tým který řeší vraždy po celé anglické metropoli. Bude to ale stačit? Zdá se, že se v příběhu nachází mnohem nadpřirozenější věci, než se na první pohled zdálo. Nejde ani o vraždu, jakožto o lásku a nebezpečí ve formě blízkých přátel, napínavé boje, logika a nebezpečné paralerní realita otevírajíc se nepřipravenému lidstvu. OBSAHUJE 15+

Mladá dívka se dlouhou dobu starala o svého nemocného přítele, bohužel nemoc byla silnější a on zemřel. Dívka se trápila dlouhou dobu. Dávala si to za vinu. Nakonec se rozhodla, že svému zesnulému příteli napíše dopis. Doufala, že po sepsání všeho, co by mu chtěla říci, jí bude trošičku líp. Jedno ale věděla určitě. Nezapomene a bolest nikdy úplně nezmizí.

Vidíte dívku a kluka - pár. Vidíte úsměv na něčí tváři - bezstarostný život. Vidíte něco, z čeho si nedokážete nic odvodit - a zjistíte, ze najednou nic nevidíte. Jak málo nám stačí k odsouzení okolních osob a věcí... Přestože se tak často mýlíme. Aneb, příběh o tom, jak občas není všechno tak, jak se na první pohled zdá :-)

Bulimie není nemoc. Bulimie je partner i trýznitel. Bulimie je společník na celý život. Proč tenhle příběh nepřišel dřív? O domácím násilí se přeci nemluví....

Vítejte v Kaaru, vesnici ukryté hluboko v lesích království Uletonu. Co myslíte, že se stane, když se zde objeví podivná nemoc? Jak se s ní dá bojovat? A je možné takový boj vyhrát? Mik, Odde a René se o to pokusí. Záleží jen na vás, jestli se k nim připojíte. Toto je krátká povídka o odvaze a boji proti nezničitelnému nepříteli.

Je tu další nová povídka. Tentokrát s vážným tématem, trochu propojeným s láskou. Touto povídkou bych chtěla upozornit na takovou nemalou maličkost, a to, že bychom si měli vážit svého zdraví a to každou hodinu, každý den a po celý život. A teď už k upozornění: v této povídce se vyskytuje vážná nemoc leukémie a jedna malá sexuální narážka. A pokud jste stejně přecitlivělí jako já, nezapomeňte si k příběhu vzít balení kapesníčků. Příběh je inspirován filmem Achtste Groepers Huilen Niet.

Důkaz, že zázraky existují.

Vina je zrádný pocit. Cítíme ji, když víme, že je něco, co jsme udělali špatně. Pomáhá nám uvědomit si své chyby a být lepšími lidmi. Je zde ale druhá strana mince. Cítíme ji i za věci, které jsme nemohli nijak ovlivnit. Nalháváme si, že tomu tak nebylo a dřív než to stihneme zarazit, nás ten pocit pohltí.