Historias de Radost

Někdy se ptám sama sebe, co je tohle za svět? kde to žiju? Proč? kdo za tohle všechno může? Určitě se s mnoha z vás shodnu, že za to můžeme MY. Náš druh--- LIDÉ ale na světě je i spoustu krásných věcí. Vždycky se něco najde. Tímto bych asi popsala tuto sbírku básní, kde najdete RADOSTI a STRASTI z tohohle světa.

Rakovina, i tímto slovem se vystihuje 18. letou Octavii Hessein . Je pravda, že je to smůla, a že tato smůla postila opravdu spostu lidí, ale musí se žít dál, dokud to jde. Žijí ve Švédsku, přesněji v Goteborgu. Její rodina je naštěstí docela i bohatá. Mamka ( Alisa ) pracuje v cestovní kanceláři a taťka ( Peter) zas jako právník, takže jsou na tom dobře. Octavia má ještě bratra, jmenuje se Sam a je mu 9 let. Ona tu rakovinu plic ani nevnímá, už 3 roky si na ní zvykala, ale s tím je konec. Nechce jen přežívat a doufat, že se něco změní, že bude mít nějaké přátele, kteří nebudou jen z nemocnice, že bude moct kdykoliv a s kýmkoliv ven a bez doprovodu dospěleho, že bude moct volně dýchat a netahat za sebou kyslíkovou láhev, ze které proudí kyslík po hadičkách do jejího nosu. S tím je konec, Octavia začne pořádně žít.

Všechno se děje z nějakého důvodu. Ačkoli to nikdy nepochopíme. Dell by vám mohla vyprávět spoustu špatných věcí, které se jí staly. Má pár pěkných zážitků, ovšem dokážou bolet.

Nemyslím si že jsem zrovna básník, ale občas rána něco napíšu. Sem bych ráda přidávala básničky, poučení zkrátka něco pro inspiraci a zlepšení nálady. Doufám že se moje texty budou líbit

Dívka jménem Alison ztratila svého kočičího přítele. Přečti si jak s prožívá svá první dobrodružství a prožij je s ní ...

stínohry na zdi, tma pod lampou, hraju si na svatou.

Pro všechny kteří mají rádi citáty :)

Vítejte v mé mysli. Toto nebude příběh ani nic podobného. Budu sem psát mé myšlenky,pocity.

Jedná se o volné rýmy splácané mou duší.

Jsem sedmiletá holčička. Odjakživa miluju psy. Jsou krásní věrní a nevím co všechno. Vidím v nich něco jiného než jen zvíře. Jsou to i přátelé.

Je jedno jestli ti je nanic a nebo skvěle, pokaždý to potřebuješ nějak ventilovat... No a takhle to dělám já, píšu o tom co se stalo, jak to cítím, o životě i o smrti.

Občas si myslím, že mě přepadne múza a tak píšu poezii... většinou je to reakce na události nebo osoby, který výrazně ovlivnily můj život. Nejedná se určitě o žádná hodnotná díla a v rámci literární teorie by snad ani nešla žádná z těch básniček uchopit, nemluvě o versologickém rozboru, který by byl asi řádným masakrem.

Sedávala na verandě s horkým čajem a myšlenkami nad ním. Její mysl si představovala jeho dokonalé oči a hrubý hlas. Hodně krát za ním chtěla jít a říct mu pouhé 'ahoj'. Její stydlivá povaha ji to, ale nedovolila. Osud, ale chtěl aby se stydlivá dívka setkala s klukem, kterému by dokázala dát svoje srdce.

Básně v próze - pocity, co zažívám a možná i vy.

Tento příběh vypráví Sofie, je o životních překážkách s ktrými se musela potýkat. Do té doby než potkala člověka, který ji podržel a zvedl ze dna. PŘÍBĚH JE SMYŠLENÝ

Ani jeden z nás není šťastný, ale ani nechce odejít a tak se vzájemně ničíme a říkáme tomu láska.

Příběh pokračuje, ale nejdříve si přočti 1. Sérii