Vzpomínky mga kuwento

Bylo to tak rychle...ani jsem nestihla zareagovat...a skončila na místě kde asi by nechtěl být nikdo

Sedávala na verandě s horkým čajem a myšlenkami nad ním. Její mysl si představovala jeho dokonalé oči a hrubý hlas. Hodně krát za ním chtěla jít a říct mu pouhé 'ahoj'. Její stydlivá povaha ji to, ale nedovolila. Osud, ale chtěl aby se stydlivá dívka setkala s klukem, kterému by dokázala dát svoje srdce.

Prostě moje různé nápady psané ve verších Místy lehce depresivní...

.

- Potřebuju jen někam dát svoje myšlenky a pocity. Není to žádný příběh, ale budu vděčná, když si to přečtete a zamyslíte se nad některými věcmi :) - Kdyžtak si přečtěte aspoň názvy kapitol. Nenavazuje to na sebe, takže si můžete vybrat jen téma, které vás zajíma. - Pište mi vaše názory na určitou věc do omentářů, budu ráda. - And now? ENJOY!

Každý z nás se za svůj život určitě alespoň jednou zeptal, co je to láska? Ptačí rodinky na stromech. Formující se páry v kavárnách. Páníčci v parku, co se seznamují během venčení, protože se jeden ze psů zaběhl k tomu druhému. Flirtují spolu. Moc dobře to vědí a netají se tím. Ostatní se na ty hrdličky nejspíš koukají plní závisti a říkají si, kdy nastane jejich čas a proč to nejsou právě oni. Ale já cítím jen nepříjemnou úzkost a soucit. A i přesto všechno nemůžu říct, že na lásku nevěřím... 30.12.2024

Byla jiná. Vždy to věděla, ale nikdy nevěděla proč. Nevěděla jak se jmenuje, odkud se vzala, nebo proč je jiná než ostatní. Na nic si nepamatovala. Ale věděla jedno a to, že musí přežít. Ve světě plném magie a krásy, ale také nebezpečí. Jak si naše hrdinka povede ve světě ze kterého si nic nepamatuje ? Proč po ní jdou lovci ? Co je na ní tak moc jiného ? Dokáže přežít ? To se dozvíš v příběhu.

Vzpomínat, to je ta nejhorší věc na světě. Ale dnes o ní mluvím jako o růži která brzo uschne. To byl můj příběh života nebo smrti. Říkám znova: Vlastním kanál Natalia1CZ a sérii Vzpomínky dávám sem. Psala jsem to na kanál Natalia1CZ. Děkuji!

Neměli spolu společné fotky,videa a ani věci. Měli něco lepšího. Vzpomínky. Tedy až do května.

Eliška se po třech měsících vrací domů po hospitalizaci v psychiatrické nemocnici a uvědomuje si jak jí tato zkušenost úplně změnila. Nepoznává své rodné město a nepoznává sama sebe, a tak se snaží přes proud svých myšlenek a pomocí procházky po svých oblíbených místech zjistit kým je dnes a připomenout si kým byla kdysi.

,, Proč si sem chtěla doopravdy?" ,, Něco mě sem táhlo." ,, Co?" ,, Vzpomínky." \\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\ ,, Pro koho si pracovala?" ,, Obávám se, že pro ZLOSIN." \\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\ ,, Viděla si Rmuta?" ,, Jo docela dobře jsme si pokecali." \\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\ ,, Kdo je ten za sklem?" ,, Thomas, pravá ruka Paiegové." \\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\ ,, Miluješ ho?" ,, To nevím, ale už teď vím, že bych pro něj obětovala svůj život." (Labyrint: Útěk - dokončeno) Knížky jsem nečetla. Celý příběh je založený na filmech. Všechna práva na postavy, kromě mých vlastních, patří Jamesi Dashnerovi.

Každý má své vlastní vzpomínky a aby si je oživil chodí na místa kde je prožil, a nebo si prohlíží fotky a videa.