Whatthefuckamiwriting Stories

TITLE!

Někdy mě chytne nálada, kdy jsem schopná napsat cokoliv o čemkoliv. Většinou v tu chvíli nemohu běžet domů k počítači a začít psát, takže jsem své poetické myšlenky musela schoulit do mobilních poznámek. Ty mě však omezují na 1000 znaků, takže mé náhlé myšlenkové zvratky nejsou tentokráte tak dlouhé a jejich nesmyslnost je ještě stručnější než dříve. Přemýšlela jsem nad názvem: "Potřebuju nechat svou hlavu vyzvracet všechny své náhlé myšlenky, ale nechci s tím obtěžovat lidi v mém okolí", avšak to je, jak jste si mohli všimnout, poněkud delší a já nemám moc ráda dlouhé (i když výstižné) názvy. Mějte prosím pochopení, i mozek se občas potřebuje vyprázdnit. Jo a ještě by se asi hodilo jedno upozornění. Nic z toho vám nebude tak nějak dávat smysl. A mě to tak nějak bude ukradený. Páč mě to všechno tak nějak smysl dává. A jen to je pro mě tak nějak důležitý. :)

When a below average girl moves to tokyo forced to take care of her ill grandma, things slowly take a turn for the worse. Will she find her escape? This was based on a fan-fiction I wrote in fourth grade called black heart but it had no connection to the title so here I am making it again n it's totally different now too so enjoy luvs 😹

Sneak peek: The pieces of her broken heart have disappeared without a trace. There's been no evidence to confirm that they will ever return to her, or that they'll be found again. The pieces of her heart will be turned into nothing but the brittle bits of bone that will quickly become dust that will float away, like they never existed. Like her heart, that belonged to William Paul Gardner, didn't exist. But her heart has always belonged to Will, even when it stupidly belonged to Peter. She doesn't know if she'll ever find the pieces of her chipped heart, not that it really matters. She doesn't want the pieces of her chipped heart returned to her if Will Gardner is not the one who's returning them.