Zamyšlení Stories

Každý z nás se za svůj život určitě alespoň jednou zeptal, co je to láska? Ptačí rodinky na stromech. Formující se páry v kavárnách. Páníčci v parku, co se seznamují během venčení, protože se jeden ze psů zaběhl k tomu druhému. Flirtují spolu. Moc dobře to vědí a netají se tím. Ostatní se na ty hrdličky nejspíš koukají plní závisti a říkají si, kdy nastane jejich čas a proč to nejsou právě oni. Ale já cítím jen nepříjemnou úzkost a soucit. A i přesto všechno nemůžu říct, že na lásku nevěřím... 30.12.2024

Krátké povídky a útržky příběhů, které končí příliš "brzy". Zčásti jsou inspirovány sny, jindy nějakou zvláštní (někdy i vtipnou) situací ze života. To je případ hned první povídky "Sladké pokušení", která je vlastním volným převyprávěním vtipné příhody, která se stala mému středoškolskému učiteli.

Krátké úvahy a myšlenky o životě a jeho smyslu, lidech a mnoho dalším. Nemusíš se mnou souhlasit. Každopádně budu vždy rád, když mi napíšeš svůj názor

Filozoficky pojatý zážitek ze života.

Všechno, co se neřeklo nahlas, nakonec zůstalo tady - v hlavě. Tahle kniha není o příběhu. Je o myšlenkách, které bolí, ale přesto tě drží při životě. O tichu, které křičí. O lásce, která pálí. O člověku, který se ztrácí, ale pořád doufá, že se znovu najde. Krátké texty, syrové pocity a kousek duše mezi řádky. - napsáno pro ty, kteří cítí víc, než dokážou říct.

Co se honí hlavou takové duši?

Krátký poetický text sepsaný do kategorie Autorský počin v soutěži Studentská Thálie. Tématem ročníku byla reprezentace, i když v mém díle je zmíněna jen okrajově. Zítra půjde do války. Možná zemře, možná přežije. Ale než slunce znovu vyjde a on se stane zvířetem, může naposledy zavzpomínat na domov, popřemýšlet o smyslu života a udělat něco pro své okolí. Může naposledy doopravdy žít. A/N: Nevím, do které kategorie se příběh hodí nejvíc, takže zatím jej zařazuji do Povídky, když tak napište do zpráv nebo komentářů, kam byste ho zařadili vy.

Každý z nás někdy slyšel ostatní říkat: ,,Štěstí tě provázej,'' nebo jste to dokonce řekli i Vy sami. Každý by chtěl, aby měl štěstí hlavně u sebe, ale nikdo nepřemýšlí nad tím, jak těžké to Štěstí musí mít. Nikdo neví, jestli je ono Štěstí žena nebo muž a vlastně nikdo ani neví, že Štěstí opravdu existuje. Občas má dobré dny a stihne za jeden den obletět půl zeměkoule aby doprovázelo lidi, kteří si to zaslouží při těžkých chvílích, ale někdy má i Štěstí svůj špatný den. A když se to stane, tak lze očekávat, že nebude mít náladu doprovázet tisíce lidí za den a přinášet štěstí ostatním. Co se ale stane, když si samo Štěstí uvědomí, že ho jeho práce nenaplňuje? Může vůbec planeta Země fungovat sama i když se Štěstí rozhodne rezignovat?

Máš sny? Dokážeme si vůbec představit život bez toho aniž bychom o něčem snili?

Krátké úvahy a myšlenky, které mi letěly hlavou... Koronavirus zastavil celou naši společnost, celý svět... Jaký ale bude mít vliv na ekonomiku, na psychiku lidí, mezilidské vztahy? Jak na nás působí a jak se změní společnost, až to všechno skončí? Mluví se o světě "před 11. září" a po něm. Bude se podobně mluvit i o koronaviru?

Útržky mé mysli...

haiku

Příběh Veroniky, přezdívanou Rony. Možná se jen snaží zapadnout, ale to se snaží asi všichni lidé. Stačí blbě našlápnout, špatně odhadnout a jakoby jste se octli na dně propasti za které není návratu.

Každý má právo na svůj názor a přes to toho někteří lidi nevyužívají. Radši se přidají k myšlence někoho jiného. Já osobně jsem se rozhodla sem napsat mé tak trochu striktní názory, avšak to neznamená že je tu někdo bude muset číst. To důležité je že tu budou, že jsem se vůbec nad něčím takovým zamyslela. A stejně jako já si může každý vybrat svůj názor na věci o kterých píšu.