Život Stories

Jsem tu zavřená už 10 let. A kde? To se dozvíš v mém příběhu. Nerada o tom mluvím, tak poslouchej bedlivě. Jmenuji se Mellanie... A vážně už se odsud chci dostat.

Soubor povídek o životě a smrti. Každého z nás napadá myšlenka, co asi je po smrti a zda vůbec existuje tzv. posmrtný život. Mě osobně toto téma je hodné blízké, protože jsem se sám na tomto prahu mezi životem a smrtí ocitnul čistě náhodou. To jak žijeme je jen na nás, tak dbejme na to, ať nezemřeme předčasně.

sama úplně nevím o čem příběh bude, ale prozatím. Lighty nemá jediného přítele ani rodinu. obviňuje se ze všeho, co se stalo a ve všem se utápí. najednou se objeví jeden bezcitný člověk, kterému zdánlivě nezáleží na nikom. co se stane když se setkají, propluje nepovšimnut jejím životem? to bych taky ráda věděla :D

Ahoj míli čitateli Každý z nás, sa pýta:,,,,,,,,,, čo je láska??" Je to psychicky pocit, ktorí spoločne cítime s Fyzickou osobou

Něco o mně

Pogledamo neki film gdje jedan od likova umre, pronađemo neke svoje karakteristike u njemu odmah postanemo jako zabrinuti za svoj život.

Pouhé útržky myšlenek z života.

Každý den chodila na pláž a dívala se, jak voda omýlá kameny. Dívala se, jak se na hladině třpytí paprsky slunce. Uchvacovalo ji to. Tak moc se chtěla ponořit do oceánu. Chtěla, aby plavala ve třpytivé vodě. Chtěla, ale nemohla. ,,Oceán je velmi nebezpečný," povídal jí její postarší otec. ,,Slib mi, že do něj nenamočíš ani palec od nohy." Tehdy malé dítko slíbilo to, co se od něj žádalo. A stále slib neporušilo. Na oceán se dívalo z bezpečné vzdálenosti a jen ve svých představách a snech bylo v něm. Dnes je dívce 17 let a přeje si jediné. Koupat se v oceánu.

Úvaha o světě kolem nás

Z této jednorázovky udělám kapitolovku. Jde o partu studentů, kteří potřebují pomoci s učením rovnic. Jenže je tu háček. Druháky by měla doučovat skupinka prváků, kteří s učením jsou tak dobří, že by už mohli být na vysoké, kdyby to jenom šlo. Jak se tato trojice rozhodne? Přijde doučování od prváků či ne? A co u prváků dělají dva studenti třetího ročníku?

idk asi život

Myšlenky co jenom motají hlavu.

Sbírka myšlenek, básní a textů přežívající introvertní středoškolačky. V myšlenkách se snažím utřídit si své úzkostné myšlenky, anorexii, OCD, či úplné vyčlenění ze společnosti.

Rakovina, i tímto slovem se vystihuje 18. letou Octavii Hessein . Je pravda, že je to smůla, a že tato smůla postila opravdu spostu lidí, ale musí se žít dál, dokud to jde. Žijí ve Švédsku, přesněji v Goteborgu. Její rodina je naštěstí docela i bohatá. Mamka ( Alisa ) pracuje v cestovní kanceláři a taťka ( Peter) zas jako právník, takže jsou na tom dobře. Octavia má ještě bratra, jmenuje se Sam a je mu 9 let. Ona tu rakovinu plic ani nevnímá, už 3 roky si na ní zvykala, ale s tím je konec. Nechce jen přežívat a doufat, že se něco změní, že bude mít nějaké přátele, kteří nebudou jen z nemocnice, že bude moct kdykoliv a s kýmkoliv ven a bez doprovodu dospěleho, že bude moct volně dýchat a netahat za sebou kyslíkovou láhev, ze které proudí kyslík po hadičkách do jejího nosu. S tím je konec, Octavia začne pořádně žít.

Zbierka príbehov o Alecovi v ktorých sa budeme zamýšľať nad životom, smrťou,depresiou. Postupne budeme prechádzať najtemnejšími zákutiami mysle mladého človeka, ktoré budú inšpirované skutočnými príbehmi zo skutočného života a prenesené do abstraktného života abstraktnej postavy.

Všetko sa môže skončiť zle... Napríklad samovražda... ...v tom lepšom prípade sa podarí ...

Imate rezerviran stol točno u podne. Imate razgovor s vrlo važnom osobom: sa samim sobom. Što vam živa i mrtva verzija vas ima za poručiti?

Kada obitelj postane toksična, koji su nam onda preostali izbori u životu?

Skutečný příběh o bolesti, pádu a pomalém znovuzrození. 🔴 Upozornění: Tento příběh obsahuje témata, která mohou být citlivá nebo spouštěcí - sebepoškozování, pokusy o sebevraždu, hospitalizace v psychiatrické léčebně, zneužívání a psychické manipulace. Čtěte prosím s ohledem na vlastní duševní zdraví. Tahle kniha není o tom, co mi udělali. Je o tom, co jsem si z toho odnesla. A co to možná může znamenat i pro tebe. Můj svět se zhroutil víc než jednou. Diagnózy mě pojmenovaly, ale nezachránily. Dobřany mě měly napravit, ale zlomily. Lidé, které jsem milovala, mě opustili - a možná to bylo to nejlepší, co se mi mohlo stát. Tohle je cesta člověka, který už nechtěl žít. A který nakonec začal. Ne proto, že přišla spása zvenčí, ale protože se rozhodl postavit se vlastním stínům. Pokud právě tápete ve tmě, možná v těch slovech najdete záchytný bod. A pokud ne - třeba jen pochopíte, jak ticho umí křičet.