My street life

Postavili jsme se vedle sebe a hudba začala zrychlovat. Každý z nás udělal pár kroků a pak jsme se zase vrátili k sobě. Chytl mě za ruku, pod kterou mě podtočil. Pak jsme šli od sebe a zase zpátky k sobě. Pustili jsme se a každý pomalu šel na svojí stranu. Ve stejnou chvíli jsme se otočili a zase vrátili k sobě. Carlos mě chytl za boky a já se trochu zavlnila. Potom mě zvedl do vzduchu a udělal s námi otočku. Opatrně mě položil zpátky na zem a chytl za jednu ruku. Udělala jsem krok od něj, ale on si mě zase přitáhl k sobě.

Bylo to jako tenkrát na tréninku, jako na střeše mrakodrapu. Vzpomínky na společně strávené chvíle se mi začaly vracet a všechny je spojoval tenhle jediný tanec, tahle jediná chvíle. Naplno jsem si užívala každý krok a na chvíli zapomněla na všechny nepříjemnosti, které se poslední dobou dostaly do mého života. Tohle kouzlo má a vždycky bude mít jen tanec...

Písnička skončila a my opět stáli v těsné blízkosti, připraveni udělat tu samou chybu jako tenkrát. Dívala jsem se do jeho hnědých očí a vnímala každý jeho pohyb.

Zase tomu podlehnu...

Nedokážu se bránit...

V téhle chvíli obrana neexistuje...