Louže a kameny

Žena, která není tak úplně krásná.
Bojovník, který není tak úplně mladý.
Dítě, které není tak úplně obyčejné.
A cesta ke hranicím, která není vůbec bezpečná.

"Už nějaký čas nepršelo, dny byly plné slunce, teplé. Mimo stinná místa pod stromy se cesta stávala prašnou. Louže vyschly, zůstal v nich popraskaný bahenní škraloup. Dítě začínalo být mrzuté, kňouralo, pobrekávalo a dovádělo tím Alíšu k šílenství.

Při častých zastávkách, které kvůli ní dělali, se holčička rýpala v zaschlém blátě, nebo házela kamení do trávy na mezi. Ale nebylo v tom nadšení jako na začátku cesty."

První samostatná povídka z mýho fantasy světa, kterou jsem napsala. Vyšla r. 2014 ve sborníku Žoldnéři fantasie: Osamělí válečníci.
Jako obvykle, přečtení potěší, hvězdička taky, ovšem komentář ze mě udělá nadšenou viviobludu. :)