V životě jsem čelila spousty překážkám. Měla jsem strach z hodně věcí, který lidem přijdou jako normální.
Ale on mi dokázal zamotat hlavu o 360 stupňů. Převrátil mi své životní cíle. Ve škole moc neexeluji a hádejte, kvůli komu to je.
Zamilovaná, ale né dost odvážná mu to říct. Už dva roky se topím v myšlenkách, jak by bylo být jeho princeznou, jaké by to bylo ochutnat jeho rty. Člověk by si řekl: ,,Proč se na něj nevybodneš, když o tebe nestojí?'' Nejde to. Žiju pro jeho krásu, pro jeho modré oči, vsadím se, že se v nich skrývá čistě, modrý oceán. Klidně budu čekat celý život na jeho ,,Miluju tě'' Nevzdám se, budu pokračovat..Miluju Bryana Collinse!
V tu chvíli nastalo mezi námi ticho. Slyšela jsem jak mu hlasitě tluče srdce. Byla pravá chvíle si o něj beznadějně opřít hlavu ale tentokrát mě něco táhlo na druhou stranu. Oknem prosvítalo pár posledních zlatých paprsků slunce. Jeho oči byly hluboký, jakoby se mi snažil prokouknout do duše, do srdce, během toho se mu ale blištili, něco jako odrazy paprsků na jezeře. Jen málokdy nedokážu popsat emoce co kolem nás poletují. Bez špetky humoru ke mě sklonil hlavu a do ucha mi zašeptal:
„ To že jsem tvůj učitel se nezmění, ale ostatní by klidně mohlo..."