Leželi jsme, on hlavu vedle mojí a já vedle jeho. Takovou důvěru jsem k nikomu neměla.
Ticho a krásný svit hvězd nad parkem mě nutil zavřít oči a snít.
,,Miluju tě..." zašeptal najednou, tak tichounce, ale pro mě to byla ta nejhlasitější slova, co jsem kdy slyšela.
Pootočila jsem k němu hlavu a opřela se o lokty. Koukala jsem se přímo do těch jeho zelených smaragdů, hlubokých jako tůně, v kterých jsem se topila už od chvíle, kdy jsem je spatřila poprvé.
Položil mi dlaň na zátylek a naklonil se.
Ten okamžik a hlavně on rozproudili v celém mém těle teplo a já pochopila, že tohle teplo nikdy nechci přestat cítit.
,, Taky tě miluju," odtáhla jsem se a zašeptala mu do tváře.