Děkuji, pomůžu

Děkuji, pomůžu

  • WpView
    LECTURES 459
  • WpVote
    Votes 101
  • WpPart
    Chapitres 7
WpMetadataReadEn cours d'écriture
WpMetadataNoticeDernière publication jeu., mars 16, 2017
Děkuji. Pomůžu. Dvě slova, které mě změnily. Začala jsem být vděčná. A začala jsem pomáhat. Po mých zkušenostech s šikanou, zoufalstvím, sebenenávistí a samotou Vám chci ukázat lepší stránky Vás samotných. Chci Vám ukázat, proč bychom měli být vděční, že něco máme. Proč bychom se měli mít rádi. Proč by jsme se měli každý den usmívat. Pokud Vás něco trápí, nebo jen potřebujete zdvihnout náladu a sebevědomí...já i tyto stránky jsou tu pro Vás. ♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥ Zároveň chci pomoct a poradit dívkám co o sobě pochybují. Sama vím, jaké to je. Berte to jako Wattpad Blog. Ale ne typický. Nebojte se mi napsat. Jsem tu pro Vás. Doufám, že vám pomůžu! 🌸 S láskou Kee ♥ P.S.: Děkuju ti Thal. Za zkrášlení příběhu jména i za inspiraci! ♥
(CC) Attribution - Pas d’utilisation commerciale - Partage dans les mêmes conditions
#130
zabava
WpChevronRight
Rejoignez la plus grande communauté de conteursObtiens des recommandations personnalisées d'histoires, enregistre tes préférées dans ta bibliothèque, commente et vote pour développer ta communauté.
Illustration

Vous aimerez aussi

  • Jeden den v Moskvě
  • extra ZAJÍMAVOSTI
  • hi we are transgender cz [a naše problémy]
  • cukrový pantáta (rozuměj daddy)
  •  { hello bitches  }mın yonge✔︎end
  • I would never fall in love w him.
  • shifting realities | cz
  • Politologie
  • Problematika TRANSGENDEROVÉ Ideologie
  • TO CO JINÍ NEUMÍ - Aneb. Jak na to?

Jeden den v Moskvě je moje první kniha. Začal jsem ji psát když mi bylo devatenáct. Psal jsem ji z části přímo v Moskvě, kde jsem žil od roku 2022 do roku 2024 jako student a syn diplomata. Pro knihu jsem vytvořil vlastní strukturu: jeden den sestavený z několika let. Ráno, škola, odpoledne, večer. Každá část čerpá z různých období, různých vzpomínek, různých nálad. Tahle struktura mi umožnila psát o Moskvě jako o městě, které se neustále mění a zároveň zůstává pořád stejné. Každý den vypadá totožně a přitom je plný věcí pod povrchem, na které si normálně zvykat nemáte. Žil jsem na české ambasádě, chodil do mezinárodní školy s dětmi oligarchů a diplomatů, jezdil každý den metrem přes centrum města. Z okna jsem viděl demonstrace, z televize útok na Kreml dronem, ve školní třídy globus s přemalovanými hranicemi Ukrajiny. Byl jsem v Moskvě cizinec, ale také někdo, kdo tam bydlel, kdo měl oblíbená místa, chodil do hospod s kamarády a balil spolužačky. Pnutí mezi normálním životem a tím co se odehrává kolem, je hlavním tématem knihy. Nepřicházím s velkým odhalením nebo závěrem. Jde mi o konkrétní scény a zážitky: tádžický holič co vypráví o jezerech Pamíru a hned po mně stříhá mladého vojáka se slevou za speciální operaci. Spolužačka která maluje na cihly balkonu v Chimkách moře a slunečnice. Kluk na semaforu, který se ptá jestli mi teroristický útok v Crocusu přijde divný, a já říkám že nevím. Píšu hovorově, s humorem, bez falešné naděje či moralizování. Mamčiny komentáře v kurzívě jsou součástí textu a představují odlišný pohled na stejná místa. Věřím, že tato kniha nabízí pohled na válečné Rusko který v české literatuře chybí. Ne z perspektivy novináře ani historika, ale osmnáctiletého kluka, který tam prostě žil.

Plus d’Infos
WpActionLinkDirectives de Contenu