Sehun býval hodně sám. Zatímco ostatní ve skupině měli svou ,,spřízněnou duši", on neměl nikoho. Ovšem nikdy si nevšiml té osamocené duše, která byla vždy poblíž. Luhan měl stejný problém, chyběl mu přítel. Říkali tomu osud, ale pravda nebyla tak růžová, protože i přes to, že mohl být Sehun opět šťastný, byl stále sám. Bohužel si to nikdy nedokázal uvědomit.