„Co znázorňuje ten motýlek?" zeptala jsem se ho a přejela prstem po
černém inkoustu, který poskvrňoval jeho trup.
„Věříš, že je láska věčná?" upřel na mě svoje zelené oči.
„Samozřejmě." potutelně jsem se usmála a položila si hlavu na jeho
hrudník poslouchajíc tlukot jeho srdce.
„Láska není věčná, je pomíjivá. Nezbytně zanikne jako všechno ostatní.
Nejdřív je z lásky ošklivá, plazící se housenka, ale pak, když se
zahalí do kukly a po čase se vylíhne, stane se z ní nádherný okřídlený
motýl, který okouzlí nejednu lidskou bytost. Ale jak je známo, motýli
nežijí věčně - stejně tak, jako láska. Motýl je pomíjivý. Láska je
pomíjivá. Mají toho tolik společného,"
Harry Styles fan fiction.
„Princezna ztratila střevíček... Moderní Popelka ztrácí náušnici?" Sáhla si na ucho a překvapením pootevřela pusu. „Kde jsi ji našel?" „Na sobě." Vešel do místnosti a pobaveně sledoval, jak Popelka skrývá pod objemnou sukní bosé nohy.
„Nesnáším je..." Trhla ledabyle ramenem ke střevíčkům a natáhla dlaň. S vypísknutím se ocitla v jeho náručí.
„Co to děláš?" „Odbije půlnoc a Popelka zmizí?" „Neměla by?" „Jak se jmenuješ?" Sklonil se a s opatrností se dotkl upravených vlasů. „Tvé jméno, Popelko..."