Kronika Bradavic I - Havraní křik

Rok 1974 - 19..
,,Doriane! To není možný! Ach, Doriane!" Dorian ji objal a zabořil jí obličej do hnědých kadeří.
Zavřel oči. Hned si však vzpomněl na tu hrůznou scénu, kterou viděl před chvílí. Její zesinalá pleť, zavřená víčka, bezbarvé rty, rozedraný obličej, potrhané oblečení a její nádherné havraní vlasy slepené krví. Krev. Všude byla krev. Dýchala vůbec? Měl neodbytnou představu že ne. A krev. Spousty, spousty krve. Topila se v ní. Náhle se mu zdálo, že i on se topí a dusí v krvi.
Podlomila se mu kolena. Chytil se za krk a začal se dávit. Všude viděl a cítil její krev. V plicích, ve vzduchu, v ústech.
,,Doriane co je ti?" Dorianova ruka vystřelila a chytila Catriino zápěstí. Dívka se lekla, ale neucukla. Její teplo a rytmický pulz ho začal uklidňovat. Přestal se dávit. Pocit paniky pomalu ustupoval.
,,Doriane! Doriane! Slyšíš mě? Nestalo se ti nic?" dožadovala se odpovědi. Hřejivě hnědé oči měla celé mokré a rudé od pláče, ale naříkat už přestala.
,,Viděla jsi tu krev?" zeptal se jí šeptem Dorian.
,,Krev? Jakou krev?"
,,No přeci její krev?!" vykřikl zoufale a pustil její ruku. ,,Měla ji všude!"
***
Školou otřásla děsivá událost. Jedna studentka málem přišla o život. Někdo za to musí nést zodpovědnost a na to se hodí někdo, kdo to celé nechtěně zavinil. Ze spokojeného studentského života se rázem stává peklo. Prázdniny končí. Nový rok se blíží a s ním i příslib nových začátků. Bude viníkovi odpuštěno? Ale celý příběh se kolem tohoto problému netočí. Je o životech Bradavických studentů. Jejich strastech, bolestech, radostech, problémů, dramatech. Každý něco skrývá, ať jde o zásobu cukrátek nebo o tajemství, které pohne světem. A já mám brk, pergamen a klíč, který odemyká všechny zámky a tajemství. Jsem kronikář.