CIRCUIT

love me on... CIRCUIT

Flashback

,,Princezno?" oslovil mě táta, když přišel ke mě do pokoje. ,,Vážně dnes nepůjdeš se mnou? Nechci tě zase nechávat samotnou doma," povzdechl si a klekl si ke mě na zem, kde jsem s plyšáky hrála divadlo.

,,Půjdu," zamumlala jsem nakonec po chvíli, kterou zaplňovalo jen ticho. Táta toho měl hodně - chodil do práce a hned co přišel domů, byla jsem tu já, o kterou se musel starat. Nechtěla jsem mu přidělávat další starosti.

,,Nebaví tě to?" zeptal se mě táta, když byl závod teprve asi v polovině. ,,Ale ne, je to fajn," nahodila jsem falešný úsměv a znovu se zahleděla na závodní okruh, kde se ve formulích nahánělo asi deset kluků. Popravdě mě závod vůbec nezajímal, jenže táta z něj byl očividně opravdu nadšený a já jsem mu radost kazit nemohla, nemohla jsem říct, že bych radši byla doma.

Táta se na mě na to spokojeně usmál a pohladil mě ve vlasech. Jenže potom veškerý úsměv z jeho tváře zmizel a usídlilo se na ní úplně něco jiného - strach a beznaděj. A potom bylo už jen ticho.

Dnes to je přesně pět let od toho osudného dne. Ode dne, kdy jsem šla s tátou poprvé a taky naposled na závodní okruh.

#312 Romance - 22. 5. 2017
#189 Romance - 23. 5. 2017