Bradley Simpson měl vždy vše, na co ukázal. Jednoho dne ovšem přišel o všechno - dokonce i o svůj hlas. Ztratil touhu získat jej zpět, žil dál ve svém osamělém světě a přemýšlel, co se sebou. Netušil však, že přijde někdo, kdo ho bude motivovat. Díky komu bude chtít říct nahlas "Miluji tě".
Příběh vyprávěný ze dvou pohledů.
--------------------------------
Napadlo mě, že to bude ten tichý typ, ale jakmile obrátil stránku svého skicáře a napsal na čistý list své jméno, nakrčil jsem obočí. Bradley. „Nemusíš se bát se mnou mluvit, já ti nic neudělám. Ve skutečnosti jsem docela mírumilovný," nervózně jsem se uchechtl. On znovu začal psát, a poté se na mě podíval.
Jsem němý, objevilo se na papíře hned pod jménem. Chápavě jsem přikývl, přestože jsem tomu příliš nerozuměl.
--------------------------------
Okay, moje první fanfikce na tento pár & moje první fanfikce na živé lidi. Doufám, že příliš nezklamu. A pro ty, kteří jsou zklamaní, protože je kapela The Vamps nezajímá/nemají ji rádi/neznají ji - nebojte se přečíst si to. Jen jsem použila postavy z té kapely a pokusila se zachovat jejich charakter, ale příběh je úplně jiný než realita. Takže až to budete číst, prostě si myslete, že je to normální "origoš" povídka. Víc k tomu nemám^^
#2 in The Vamps 23.9.2018
nejtěžší úkol za celý můj život bylo přesvědčit své rodiče že už mi není 7 a nemusí mě hlídat jak děcko na hřišti.ale od toho co se stalo mě kámošce emi se všechno ještě zhoršilo. pak mi do života přišel on a převrátil mi život naruby...
„nevim o co ti jde a dej mi pokoj!"
„prestan se vztekat kočko nic jsem neudělal"
„rikam ti nech mě"
„jinak co hm zavoláš na mě brášku?"
„a co když jo?"
„zbytecny, máme dobrý vztah" zasklebi se na mě a chytne můj bok kterým mě priteskne na jeho tělo