Najednou oblohu ozářil opravdu velký blesk, který děsil i ty nejsilnější a jeho záře dodala na kráse zdejším hradbám, které v tomto počasí, jinak vypadaly hrozivě.
Vojáci stojící, na těchto hradbách jen tajily dech, nad, tím, co obloha předváděla. Byli nervózní, hodně nervózní, a i strach se do nich pomalu nahlodával, jako jehly, těch nejostřejších dýk. Někteří už se začínali i třást. Jejich šedý stejnokroj a brnění vojáka, který byl volnější, však dokázal toto skrýt. Proto dál stáli v pozoru, seřazeni vedle sebe, nejistě držící luky s připraveným šípem, ale i jejich ruka byla nejistá, a věděli, že i když se bude snažit, každý z nich sebevíc, netrefí.
I samotní velitelé Severního města byli nervózní, jako by už předem tušili, že nemají šanci vyhrát, a jako všichni doufali, že se zdejší Lord radši vzdá a odstoupí, než aby museli bojovat.
Pod hradbami, byl naopak cítit ledový klid a vyrovnanost. Na rozdíl od vojáků na hradbě, nebyli oblečeni ve stejnokrojích a zbroji, ale každý v tom, co mu vyhovovalo, všichni však na sobě měli tmavé barvy, a nebyli překvapeni ani počasím, které na obloze panovalo, byli zvyklí, že když šli do boje, vždy je následovalo, ale i zde se našly výjimky. Naprostý klid totiž cítili, jen bojovníci magie.
...
Příběh který se v mé zemi stál legendou. Příběh dívky, která byla jiná, silnější, která se nebála bojovat za svůj život v kruté realitě její země. Prožila neuvěřitelný příběh, poznala lásku, vášeň, nenávist a bolest a přesto ...
Ona:
Skončit se životem je snadné, pokud vám za zády nestojí jeden z vládců pekel.
On:
Jak napravit jednoho z vládců podsvětí?
Strčte mu do jeho věčného života jednu lidskou holku.
Opravdu lidskou?
11.3. #1 fantasy