⏱cesta do MINULOSTI⏱
  • Reads 64
  • Votes 9
  • Parts 4
  • Reads 64
  • Votes 9
  • Parts 4
Ongoing, First published Jun 01, 2017
Mé jméno je Anita je mi 14 let a bydlím na venkově,narodila jsem se v roce 2003. Jsem jedináček.Den kdy jsem slavila své 14. narozeniny se něco stalo.Jako každý rok slavím narozeniny,ale tohle nebyly jen tak obyčejné narozeniny. Večer když jsem pomalu usinala sem něco zaslechla slysela jsem jako kdyby me něco nebo nekdo volal,ten hlas šel ze skříně.Polekala jsem se ale řekla jsem si ze se mi asi jenom něco zdálo. Po chvilce se me jméno ozvalo znovu.Tentokrat jsem byla už vážně vydesena a tak jsem se co nejvíce zachumlala pod deku a ani jsem nedutala.Ten hlas se opakoval celou noc.Dalsi noc jsem hlas neslyšela,ale až kolem 00:00 jsem se vzbudila protože jsem potřebovala straasne na záchod,zkoušela jsme  to asi hodinu zadržovat ale nepovedlo se. Tak jsem se odhodlala na ten záchod jít a protože máme koupelnu dole tak jsem musela jít po schodech.Vsude byla naprosta tma a schody pode mnou jenom skripali.Kdyz jsem se vrátila zpět do mého pokoje,zahlédla jsem cosi cerneho jak se mihlo vedle skříně,polekala jsem se a rychle skočila do postele.Opet mne vzbudil hlas který vola me jméno Anito,Anito..... ale toho uz jsem měla dost řekla jsem:kdo si a co po me chceš !!! Hlas ztichnul. A pak odpovedel to jsem já
All Rights Reserved
Sign up to add ⏱cesta do MINULOSTI⏱ to your library and receive updates
or
Content Guidelines
You may also like
Řízeni adrenalinem by Balu512
65 parts Complete
„Jdeš tancovat?" Zeptal se jí a nechal jí dopít jeho pivo, které mu vytrhla z ruky. „Jasan, Kira by mě tu stejně nenechala celý večer jen tak postávat." Mikla útlými rameny. „To tvoje tancování spíš připomíná předehru dvě vteřiny před šukačkou. Ví vůbec vaši, že ještě nejsi v postýlce a dávno nesvíráš plyšového medvídka při spinkání?" Žvatlal jsem na ní jak na mimino. Bylo na ní vidět, že do teď o mé přítomnosti neměla ani páru. Můj hlas jí na chvíli zarazil, ale rychle se zapamatovala a s falešným úsměvem se ke mně a klukům otočila. „A ví policajti, že svou jízdou ohrožuješ nevinné babičky na přechodu?" Ušklíbla se a přiklonila se blíž ke klukům. „Pánové, neříkejte mi, že jste zase s tímhle tím," prstem zakroužila směrem k mé osobě. „Zase přijeli." Snažila se šeptat, ale musela mluvit dost na hlas, aby překřičela okolní hudbu. „Viděla jsem ho řídit a není to zrovna dvakrát hezký pohled." Jack s Joem to nevydrželi a vyprskli smíchy. John se snažil zadržet smích, ale pohrával na plné čáře, za to Mark se nestydatě řehtal na celé kolo. ... Tenhle příběh není ničím originální. Je psán pro duše, co si chtějí odpočinout od vážné literatury a hledají jen něco nenáročného, co jim zpříjemní čas. Jedná se o můj první pokus o psaní z pohledu jeho a jí, tak třeba si to někdo přečte... v příběhu se vyskytují: gramatické chyby, sexuální scény, vulgarismy atd...
You may also like
Slide 1 of 10
Burning down cover
Cold touches (cz) cover
Jen jeho maličká.. cover
LEDOVÁ SOUHRA cover
V pasti dominantního (yaoi A/B/O) cover
Pod povrchem cover
Řízeni adrenalinem cover
Já a pan hokejista cover
I sny se občas plní  cover
Nenávist vede k lásce (Petr Sikora) cover

Burning down

28 parts Ongoing

Marco věděl jedno - musel se stát hasičem, jak si to jeho rodiče přáli, protože už tak pro ně byl velkým zklamáním. Někdy mu ale přišlo, že na to neměl vyloženě osobnost, což na něj párkrát vystřelilo zpátky. Ale aspoň tak potkal Cartera, že?