Pouto, jež mě odtáhlo daleko [pozastaveno]

Opět jsem seděla pod mým milovaným stromem a četla si. Milovala jsem čtení.
Pokud byste mě někdy hledali a nechtěli mě najít naštvanou, našli byste mě jen tady. Doma mě vždy něco trápilo. Sice jsem uměla všechny mé pocity dobře maskovat, ale přesto mě zevnitř kousek po kousku užíraly.
A sem mě táhlo nějaké silné pouto. Nevím proč, ani jak, ale jen tady jsem mohla utéct do knižního světa za různými příběhy a zapomenout na všechny moje problémy, kterých bylo opravdu hodně.
A navíc jsem poslední dobou mívala takové divné ...jak to říct... možná něco jako elektrické šoky, ale opravdu nevím k čemu to přirovnat.

Pokud vás zaujal můj 'jedinečný' život, čtěte dál a dozvíte se ještě mnohem víc...

P.S. Toto je můj první příběh, tak na to prosím berte ohledy.