připlouvaj. odplouvaj. ... a tak loďky, jako milenci, odpluly každá svou cestou, zanechávajíc za sebou vlny a vzpomínky - tsunami lyricko-epická sbírka, která rozhodně není o lásce, nebojte!

Básnická sbírka

Sbírka střípků ztracené mysli, neboli můj odraz v poezii.

Tvorba tvořená v tichu, kde slzy byly denním chlebem. Srdce chřadlo a láska mizela v dáli.

Básně, které se vztahují k emocím, které prožívám.

Verše ze seriálu Grimm.

Tato sbírka sonetů je temnou baladou o lásce, vině a božím mlčení. V jejím středu stojí lučištník a dívka, jejichž osudy se protnou v okamžiku zasažení šípem. Láska, která mohla být spásou, se mění v tragédii, a smrt dívky se stává paradoxním štítem, jenž zachrání život lučištníka. Básně postupně odhalují více vrstev příběhu: od niterného prožitku bolesti a smrti, přes apokalyptický rámec války a zkázy, až po vnitřní zápas svědomí. Lučištník, který přežil, je sevřen výčitkami, přemýšlí o pokání a sahá po dýce, aby své viny unikl. V nebi jej sleduje dívka, zoufale prosí anděly a Boha, aby mu zabránili vzít si život. Ale i modlitby narážejí na ticho nebes, a čtenář do poslední chvíle neví, zda hrdina skutečně zemře, nebo zda mu zůstane naděje. Sonety jsou psány v duchu petrarkovské tradice: využívají klasické členění na dvě kvarteta a dvě tercíny, většinou s jambickým rytmem, ovšem bez striktního dodržování původního rýmového schématu abba abba cdc dcd. Občas si rýmové vazby volně obměňuji, abych zdůraznila význam či obraz. Jazyk je archaizující, s častými metaforami kontrastu (světlo-tma, život-smrt, hřích-milost) a výraznou obrazností, která čerpá z gotické estetiky i duchovních motivů. Sbírka se tak pohybuje na hranici mezi klasickou formální disciplínou a volnější moderní variací.

píšu básně co mě napadají

Zlomená duše v stínech se skryla, v očích má ticho, co mrazí i zrcadla. Kde kdysi plály sny jako vítr z polí, teď trny z bolesti srdce jí zdobí. Na každém kroku jen stín svého já, hlas, co ji vedl, se navždy ztrácí. Přesto však někde v hlubinách žhne, jiskřička naděje, že nový den přijde.

Píšu a čtu básně ta slova jsou tak jasné. Vyjádřím tím pocity své, Ty pak nebudou tak zlé. Tak krutý ten život je, potom každý zemřít chce. Já už to tu nedávám, proto sprostě nadávám. Jsem smutná a brečet chci a domů rychle odejít. Nic tady mě nedrží, jsem jen velkou přítěží...