"Zpíváš fakt příšerně," usměju se jemně. Otevře jedno oko a rozmrkává tmu. Sluší jí to včetně té zlosti, kterou se tak snaží předstírat. Vrhá se na mě a chce se prát, buší do mě rukama a vrčí dokud to nevydržím a nezačnu se smát. Kroutí se mi v náručí a prská, aby zakryla, že se taky směje a určitě plánuje, jak se mi pomstí. A stejně jako já ví, že na to má divně málo času.