Maybe I'm crazy, maybe it's you

Osud se nás neptá, jestli jsme připravení. Vrazí nám do rukou karty a s posměšným úšklebkem zařve: Hraj! A potom už je jen na nás, jak se rozehrané partie zhostíme, jestli vůbec budeme hrát, nebo jen zbaběle položíme. Já hrála. Protože při pohledu na něj mi myšlenka na zahození karet sama vyskočila z hlavy. Nešlo to. I s tím, co mi zůstalo v rukou, nebo spíše s těmi cáry, které zůstaly na místě, kde bývalo srdce. Riskla jsem to, musela jsem.