Slow Hands

„Že když se hezky usměju, tak mi odpustíš?" Vyprskla smíchy, vyhrabala se z peřiny a zamířila za mnou.
„Sorry, ale kvůli úsměvu, na tebe milá nebudu." „A za pusu?" Vytřeští oči, zlomí se v pase a když se narovná utírá si slzy.
Dlaní se mi zapře o hruď a vystrčí mě na chodbu. „Nebuď naivní." Mrkne a přejede mi prstem po paži. „Kvůli úsměvu a modrým očím, si nesednu na zadek." „Abys po něm nedostala." Ušklíbla se, vklouzla zpět do pokoje a chytila dveře.
„Ale, nepovídej. Chtěl bys mě plácnout, jo?" Dveře bouchly, zpoza nich se nesl hysterický smích...