„Maminko ty pláčeš? Něco tě bolí?" zeptám se mé matky, která má obličej schovaný v rukou. Jen se třese a brečí. „Ne zlatíčko nebolí mě nic" nuceně se usměje se slzami v očích. „Proč jste na sebe s tatínkem řvali?" zeptám se. „Neřvali jsme jen jsme si povídali" řekne smutně. „A proč říkal ty škaredá slova?" zeptám se. „Protože přišel naštvaný" usměje se na mě a vtáhne mě do objetí. „A mami? Co to znamená děvka?" zeptám se a maminka se na mě podívá šokovaně. „Zlatíčko to nesmíš říkat je to zlé oslovení" pousměje se. To jsem ještě byla malá, abych vše pochopila jenže teď vše chápu a nedokážu si odpustit, že jsem byla tak hloupá a nezjistila to dřív. Maminka brečela ve dne v noci a řvala bolestí to jsem si, ale jako malá nemyslela, že je to kvůli mého otce, který se o mě teď stará jako o princeznu. !!Mohou se vyskytovat gramatické chyby!!!