Love Storys

Byla jiná než ostatní. Nikdy se
nesnažila být ničí kopií, ale často měla pocit, že na to doplácí. Měla
jen několik málo dobrých přátel, začala nenávidět školu a denně tam
chodila se strachem, co se zase stane a na kluky měla takovou smůlu, že
to snad ani nebylo možný. A tím taky začalo všechno to její trápení.
Spousta lidí jí odsuzovalo právě kuli tomu, že byla jiná. Že byla emo.
Uzavřela se sama do sebe a ani se už nesnažila dostat se ze zajetí. Ale
přesto jí to bylo líto. Přesto, že s rodiči bydlela v jednom bytě,
zdáli se ji být tak strašně daleko jako nikdy. Strašně toužila po
samotě. Tak strašně moc, tak strašně moc chtěla odejít z tohohle světa,
který se jí každým dnem zdál víc a víc nespravedlivý, ale nikdy to
neudělala. Ne, že by se bála. Jenom nemohla opustit svojí malou ségru s
představou, co jí rodiče řeknou za pár let. Že se její ségra, která si
tolik přála sourozence jednoho dne zabila? Proto žila dál s nadějí, že
se to snad jednou spraví. Bohužel ale, když jela na hory, skončila v
nemocnici s těžkym otřesem mozku. Ale nikdo jí za celou tu dobu
nepřišel navštívit. Nikdo kromě její nejlepší kámošky, která jako
jediná o ní věděla uplně všechno, která jí dokázala poradit, podržet i
rozesmát. Poprosila jí, aby šla za tim klukem, kterýho tolik miluje,
ale on o tom nejspíš ani neví a řekla mu, co se stalo. Druhý den jí
kámoška oznámila, že říkal, že se za ní zastaví. Čekala další dva dny,
ale pořád nic.