V tu ránu tmu v sále prořízlo oslňující světlo, které nám odhalilo člověka stojícího ve středu monstrózního pódia. Měl zpívat asi deset písniček, proto z něho byla složena celá první část dnešního kola. Nezpíval zas až tak špatně. Naopak. Dneska mu to nějak moc dobře šlo. Byla jsem z toho celá opařená. Jimin to zřejmě zaregistroval.
,,Snad se ti nelíbí?" vyšlo z něho s obavami v hlase. Musela jsem se tomu zasmát.
,,No to určitě," zašeptala jsem a zakroutila nad tím hlavou. Zatvářil se nesmírně roztomile.
,,To víš, pro jistotu."
,,Ale není špatnej..." nadzvedla jsem obočí a nasadila nevinný úšklebek.
,,Nestraš mě. To bys taky mohla hořce olitovat..." přivřel oči a pokračoval ve sledování právě probíhajícího vystoupení vystoupení.