Reverse

Každý pohyb byl marný. Necítila jsem ani kousek mého zlomeného těla. Až Odporné tlumené výkřiky nějakého člověka vyslovující mé jméno, věk a informace o mně. Mezi tím, co doktor zkoumal mé skoro mrtvé tělo, zaměstnanci z znepokojujíci nemocnice kolem lůžka, na kterém ležím. Nejspíš táhnuli do sálu na zbytečnou operaci. Ano, bylo mi jasné že to nepřežiju. Snažila jsem se o otevření očí a koukla jsem se na paní, co stála vedle mě. Nejspíš sestřička, která mě kontrolovala. Z únavy a bolesti, kterou jsem prožívala jsem zavírala víčka a sestřička na mě neustále mluvila. Poslední, co jsem slyšela bylo prásknutí dveří a já upadla nejspíš do věčného a klidného spánku.