Mission X17

Sedí na zemi opřená zády o čelo postele a zírá to betonové zdi. Měla by tu přemýšlet a litovat. Místo toho si opakuje to nejzákladnější co ví; své jméno, původ, jméno své kočky a podobně. Nemá kočku. Nikdy jí neměla. Nikdy jsem žádnou kočku neviděla. Žijí jen ve špinavých městech v Evropě, bestie. Zezačátku si tu zpívala nebo si zaplétala vlasy do copu a znovu rozplétala, než neudržela oči otevřené. Snažila se nezešílet. Rok a tři měsíce. Teď jí je to jedno. Všechno je jí jedno. Dýchá, jen aby nenechávala dozorcům tolik kyslíku, jí jen aby dozorci neměli příděly jídla na víc, hýbe se jen aby si mysleli, že jí nedokázali zlomit. Žije, jen abych jim neudělala radost svou smrtí.