Prokřehlá

,,Milovala jsem zločince, ale to přeci ještě není zločin..." tak se vždycky obhajovala, ochotná zničit všechno co by jejich vztahu přišlo do cesty. Pro svou lásku byla ochotná udělat všechno na světě, a za to také trpce zaplatila. Přišla o rodinu, o šanci na slušný sňatek a dokonce i o dítě, které mělo být zárukou jejich lásky. A to vše jen kvůli jednomu muži. Proč zrovna ona se musela zamilovat do nejmocnějšího muže Francie a zároveň do největšího intrikána v dějinách? Sama to nechápala. Za Armandova života se měla skvěle, vlastnila nádherný dům, nosila krásné šaty a šperky, zajímalo se o ní spoustu přátel a především měla po boku lásku svého života. A teď u praskajícího krbu místo mladé svěží ženy seděla osamělá stařenka se stříbrnými vlasy a zapisovala svůj příběh do velké knihy s koženou vazbou. Dříve se bála o svém románku s kardinálem komukoliv říct, ale teď toužila, aby tu knihu někdy v budoucnu našli a udělali si na ní lepší obrazek než všichni Pařížané, kteří se to kdy dozvěděli. Ona nebyla děvka, za kterou jí všichni považovali, ale osamělá bytost, která už toužila zemřít a být zase v náručí muže, kterého po celý svůj život tolik milovala. Konečně muže vyjít s pravdou ven, protože Armandovi ani jí už to neublíží, ba naopak to snad očistí jejich jména. Armand-Jeandu Plessis de Richelieu, ten muž se jí vybavoval jen co otevřela ráno oči, když se podívala na dřevěný kříž co visel nad krbem, když nechtěně sklouzla na prstýnek na ruce nebo když vzala do ruky brk a psala knihu o svém životě a když šla večer spát objevoval se v jejích snech. Stále byl s ní. Přišla o jeho tělo, ale jeho duše jí byla stále nablízku. Někdy chtěla, aby byl pryč a jindy se za tu myšlenku proklínala. Armand jí změnil, zničil všechno čím byla, ale přesto nelitovala jediného dne, kdy byli spo