No more!

Každý z nás už někdy zažil, že byl na dně. Jestli ne, tak ho určitě někdy zažije.
Ty myšlenky, které se nám přitom honí hlavou. Nevyřčené otázky, na které neznáme odpověď.
Občas to však dopadá špatně.
Člověk si řekne, že už nic nemá smysl, nikdo ho nemá rád, nebo že je na světě nepotřebný. A čím to končí? Sebepoškozováním v podání řezaní, hladovění, přejídání a jiných.
V nejhorším případě to však může skončit sebevraždou.
Dochází však někomu, že za to může nepozornost?
Kdyby si lidé více všímali toho, jak se ostatní chovají, nic z toho by se dít nemuselo.
Kdyby si lidé všímali toho, že děti šikanují svého spolužáka, že ten kluk tu dívku jen využívá, že ty hádky, které slyší přes zdi od sousedů, nemusí být jen výměny názorů, že ty jizvy na zápěstí toho chlapce nevypadají jako škrábance od zvířete...
Všechno tohle a další dost lidí přehlíží.