Idk.

Myslím si, že když si řekne, že už to nemůže být horší, tak bude ještě víc. Ale pravda je taková, že jí nic nebaví. Je jako tělo bez duše, který jen přežívá a snaží se držet se 'naživu' i když zevnitř je mrtvá...
Plná prázdnoty a ničeho.
Jako kdyby tu vůbec nebyla, někdy se bojí svých myšlenek, jako, co všechno jsou schopny zrealizovat a co ne.
Večer měla zas svůj záchvat, paniky ne, spíš záchvat deprese, ale pohoda. No a... měla takovou myšlenku, že jde do čtvrtého patra, nebo pátého a tam z něj skáče... neuměla si nikdy představit, jak moc jsou její představy a myšlenky silné a jak moc dokážou být reální.
Bála se vlastních myšlenek, takže se rozbrečela a šla strachy radši spát.
Nevím, kdyby se něco stalo s jejím tátou, nebo že by to už fakt nedávala, buď si podřízne žíly, skočí pod vlak, skočí z mostu, z baráku, prášky s alkoholem... je jedno jaká smrt, jestli bude bolet, jestli ne. Ale ona ví jedno. A stojí si za tím. Že nechci existovat:)