Můj basketbalista

‚Je to jakoby před ní hodili bombu. Nikdy nevíš, kdy vybouchne, tak raději vezmeš nohy na ramena. To samé platilo pro něj. Nikdy jsi nevěděl, co udělá, problém byl ale v tom, že ona neměla kam utéct.'

Postavila si dveře do svého vlastního světa a zahodila klíč. Asami, spokojená sama se sebou a se svým vlastním životem v klidu a míru prožívá své středoškolské dny. Osamotě. Neupozorňuje na sebe, bloudí sama ve svých vlastních myšlenkách a představách. Snažila se nevybočovat z řady, být stejná jako ostatní ale přesto byla svým způsobem jiná. Přátelé? Nepotřebuje nikoho, dokud ještě neztratila sama sebe. Změna je ta poslední věc, po které touží. Vše je v naprostém pořádku, dokud nepřijme rozhodnutí, které jí naprosto změní dosavadní život.