Navždy budu tvou noční můrou

Všichni známe ten pocit, když si jen tak ležíme v posteli a přemýšlíme úplně o všem... A ten kdo ne, ten musí mít neskutečné štěstí, že to nepotřebuje. Každopádně ahoj. Jsem Laura a jsem v depresi, což není tak moc ojedinělá situace. Čím jsem starší, tím se to celé zhoršuje. Už nemůžu takhle dál žít. Nebaví mě to. Je to čím dál silnější. Nejen deprese. Děje se se mnou ještě něco. Vidím a slyším lidi, kteří tam nejsou. Když si povídám sama pro sebe, odpovídají mi. Kvůli tomu nemůžu nikde sama chodit. Bojím se. Ničí mě to a už si toho začali všímat i okolí. Je divné když 17 letá holka nechodí na mejdany a vlastně nechodí nikam. Nebaví se se svými vrstevníky. Nemá přátele, nemá nikoho s kým tyto věci probrat... Všichni by si mysleli, že jsem cvok... Ale víte proč vám to všechno říkám? Jednou se to změnilo...