Příběhy noci

Moje nohy to nezvládají. Stojím na místě a těžce oddychuji. Podívám se za sebe a vidím jen tmu, na kterou si mé oči začínají zvykat. Tentokrát pomalým krokem se vydám dopředu. Protože je chodba úzká, rukama se opírám o zdi. Podlomí se mi kolena a já padám na zem. Když se pokouším vstát, uvidím stín. Rychle se vyhoupnu na nohy a i přes bolest utíkám dál. Běžím poměrně dlouho. Jsem vyčerpaná a vystrašená. Zamotá se mi hlava, ale stihnu se chytit zdi, abych neupadla. Stále přibližující se kroky už přestávám vnímat. Stojím na místě a držím se zdi. Neběžím, nejdu a jen čekám na to, až mě ta věc zabije...