Předjaří na řece Isar probudilo toho roku hlavní bavorské město k životu. Bylo odpoledne, když Käthe, manželka polního maršála, ucítila první kontrakce.
Tvoreček v jejím lůně se dožadoval na svět. „Všechno dobře dopadne," chlácholila se ustaraná rodička.
Za dvanáct let manželství porodila čtyři děti. Dvě z nich před rokem zemřely.
Pátý porod ale proběhl hladce.
Byl večer 15. března roku 1916, deštivá sobota a v Mnichově usínala její čerstvě narozená dcera. Andělská holčička.
Dostala jméno Sophie. Byla kouzelná. Neplakala a neustále se usmívala. Měla velké blankytně modré oči a bílé kudrnaté vlásky.
Ani ona, ani nikdo jiný ještě netušil, že jednoho dne Sophii pohlédne do očí vlk, který si přečte a změní tak celý její život v pár vteřinách.
Vlk, který nesmazatelně zatřásl světovými dějinami a přinesl smrt milionům lidí.
*******************************
Pustit se do románu založeného na jednom z nejhorších zločinů proti lidskosti, k jakému v historii došlo, není jednoduchý úkol, protože i když člověk píše beletrii z touhy uctít ty, kdo přežili, i ty, kdo nikoli, usiluje o věrohodnost všech detailů.
Postavy v tomto románu jsou naprosto fiktivní. Některé popsané události i historicky reprezentované postavy, nejsou. Zároveň bych chtěla upozornit, že tento výplod mé fantazie v žádném případě nepodporuje nacismus, ani žádnou politickou stranu či hnutí.
*********************************
,,Myslím to vážně," pronese kurážně a najednou prudce zastaví.
Ona však ví, že jsou to jen pošetilé žvásty. Nemůžou být spolu, není to správné. Věděla to už od samého počátku a ví to i teď. Pohlédne do jeho hnědých očí, které mají jako obvykle rošťáckou jiskru a chystá se to ukončit.
,,Ani nevíš, jak ráda bych tomu věřila, ale..."
,,Ale?" zachytí se jejího selhání jako nápomocného lana, načež bez dalších slov vezme její tvář do dlaní...