Den za dnem

Dívka bezmocně ležela, topila se ve vlastním smutku a přemýšlela. Na slzy už nezbyla síla. Připadala si mimo vesmír. Mimo tenhle svět.

Neustále dokola se zabývala myšlenkou, proč to dopadlo tak, jak to dopadlo. Odpověd nikdy nepřicházela.

Nedokázala pobrat myšlenku, že už se na ni nikdy nepodívá tak, jak se na ní poslední rok díval. Nedokázala přijmout myšlenku, že už nikdy neucítí jeho měkké rty na těch svých. Jeho ruku kolem jejího pasu a slova útěchy, když se koukali na děsivý film.

Vykřikla. Její hlas vyzněl do prázdného pokoje. Dívka se dala do breku.

---

Short Story 😊

#93 povídka 21.08.2017 :3