,,Říkej mi třeba Hologram, Zvonilko," prohodil s drzým úsměvem na tváři a blondýnka se na něj znovu zamračeně podívala. ,,Neříkej mi Zvonilko, Holograme," hlas se jí při vyslovení přezdívky, pro ni neznámého, chlapce zadrhl, díky čemuž na chvíli ztratila na přísnosti, kterou se na něm snažila vyloudit co nejvíce odpovědí. ,,Ale teď už vážně, Zvonilko, co jsi zač?" Zeptal se a s náhlou vážností v hlase si ji znovu celou prohlédl. ,,Na to samé bych se ráda zeptala i já tebe. A proč nemůžu tohle?" Rozpřáhla se a nechala prolétnout svoji ruku skrz chlapcovo tělo.