Noční příběh

Každý, kdo někdy četl pozorně má díla, si nemohl nevšimnout, že do svých anotací píši něco, co se normálně do anotací nepíše. Není to způsobeno mou neznalostí, ale obavou, že kdybych ve své anotaci dílo nastínil až příliš poutavě a zajímavě, čtenář by pak mohl být při samotném čtení povídky zklamán :-). Nyní neudělám výjimku a místo stručné charakteristiky této povídky vám povím něco o jejím vzniku a zvláštnostech. Má přes jedenáct let stará povídka Noční příběh je, pokud se nemýlím, třetí prozaické dílo, které jsem kdy napsal. A rovněž je velmi osobní. Nikoli snad z toho důvodu, že by vycházela ze skutečných událostí, nebo o mně něco prozrazovala. Ne, ona osobitost tkví ve faktu, že přesně tak jak jedná hlavní hrdina díla, bych se asi choval i já. V mnoha mých dílech hrdinům propůjčuji svůj charakter, ale zde je ono zrcadlo nastaveno asi nejpřesněji. Z toho logicky vyplývá, že na heroické činy, odvážné skutky a okouzlování dívčích srdcí zde můžete zapomenout :-). Trochu zklamáni mohou být ti, kteří ode mne očekávají vypointovanou story s nečekaným zvratem, což je něco, o co se často ve svých dílech snažím. Zde to, co by se dalo označit za pointu, prozradím asi v polovině příběhu. Ostatně při psaní mi o zvraty ani nešlo. I po těch letech si vybavuji, že jsem chtěl hlavně napsat něco tajemného a strašidelného.