Srdce z papíru

Pohlédl jsi na ní a stuhl jsi.

Její ledové oči žluté barvy Tě probodávaly skrz na skrz. Ty rozdrbané černé vlasy, jež by kde kdo považoval za neučesané a nemyté, protože byly, jí zdobily hlavu a padaly jí do pihatého obličeje.
Horní ret zvedala jako vlk, v záchvatu vrčení, aby poukázala na ostré zuby. Nevěděl jsi zda utéct, či hrát mrtvého. Bál ses, chovala se jako šelma. Štíhlou postavu měla stočenou do útvaru, ve kterém plaše odhupkala do rohu pokoje.

,,Jak se jmenuješ?" zeptal ses a to byla ta chvíle, kdy jsi zjistil, že mluvit neumí.
,,Říkám jí Gallet." odvětila krátkovlasá blondýnka s pokřiveným úšklebkem a natáhla ke tvoru ruku. Udělal jsi totéž. Čekal jsi, že Ti jí očichá tak jako ruku její, ona si ji jen prohlédla a znovu začala vrčet. A tehdy jsi zjistil, že chtít po ní něco, je jako chodit po skle. Nebezpečné. Nevyzpytatelné. Plaše udělala krok zpět.
,,Je krásna..." pronesl jsi. Dlouhé černé řasy jí zdobili obličej a tmavé obočí krčila do zvláštních útvarů. Jestli byla nebezpečná? Ano. Ano byla. A přesto ji ta blondýnka milovala. Ctila ji a byla pro ní oporou, přítelem.