O 250 metrů později /Probíhá korekce/
Do někoho jsem narazila.
"Pardon." omluvila jsem se oné osobě. Pak jsem ale zvedla hlavu a hned mě moje omluva zamrzela. "Aha, to seš ty."
"Jo, musím ti něco říct." řekl Dom.
"Tak mi to řekneš později." Snažila jsem se ho odbýt.
"Ale já ti to musím říct ještě před závodem."
"Neříkej, že si Mat vzal dop."
"Ne to ne, ale týká se to jeho."
"No, tak mi to řekneš po závodě. Pokud se teda nechystá podvádět nějak jinak."
"Ne to ne, ale týká se to i tebe.". Tahle věta mě překvapila.
"Co jiného kromě sázek by se mohlo týkat zároveň mě a Mata?"
"Tobě to fakt nedošlo?"
"A co by mi mělo dojít?"
"To, že se Matovi líbíš." Co?! Ne. To je kravina, musí to být kravina.
"Co to meleš? Ty sis něčeho šlehl?"
"Ne, včera mi to říkal. Já jsem se snažil ti to říct dřív, ale pořád tam byl Mat a ten nechtěl, abych to někomu říkal."
"Ne, to se mě jenom snažíš rozhodit před závodem."
"No tak když myslíš." řekl Dom a odešel.
