HLADOVÁ - Rudá Minulost

Mnoho tváří, mnoho vyřčených slov, která se vryjí do paměti člověka. Pravdou totiž je, že neexistují žádné životy, které by byly jenom hezké... A mnoho lidí to moc dobře ví.

Bílé vlasy vlály ve větru když poskakovala na mýtince zelené louky. V tom tichu se mohlo zdát, jakoby tančila na hudbu, kterou vytvářelo samotné okolí. Dýchala zhluboka a v jejích očích se odrážela spokojenost, radost a nadšení ze života, které ji rozhodně nechybělo. Byla to mladá dívka, měla přátelé, měla rodinu a cítila se živá více než kdy byla. Jasně modré oči sršely nadšením a životem. Životem, kterého si tak moc vážila... Byla šťastná a to bylo něco, po čem toužila už hodně dlouho. Láska - to byla mocná věc.
Mladá a zamilovaná tak by se dala popsat Ireth v očích člověka, který se na ní díval. Černovlasý mladík ji sledoval a prohlížel její ladné pohyby plné elegance. Musel uznat že byla vskutku krásná a jeden by řekl že až příliš. Byla jako porcelánová panenka, vypadala tak křehce že by jste měli strach se jí jenom dotknout. Ale jedna věc na ni byla přeci jenom zvláštní. Její ledová kůže, která by vám prozradila jenom jedno jediné - smrt.

Byla to ironie na dívku co sršela životem, nemyslíte? Bůh měl vždycky dobrý smysl pro humor a Ireth to věděla ze všech nejlépe.