Rudá růže [Dokončeno]

Penelopa otevřela dveře svého pokoje a chtěla vyjít ven. Zarazila se však, když pohlédla na zem. Na rohožce přede dveřmi ležela rudá růže.
Sehnula se a zvedla ji. Přivoněla k ní a na tváři se jí objevil radostný úsměv. Přejela si jemnými okvětními plátky po tváři a vyšla na zahradu.
Bylo krásné letní ráno. Ptáčci zpívali, květiny voněly a sluníčko krásně hřálo i přes to, že bylo teprve asi sedm hodin ráno.
Přešla po udržovaných cestičkách a usadila se na jednu z bílých laviček, které stály po jejich okraji.
Znovu si přičichla k růži a špičkou prstu pohladila okvětní plátek.
„Dobré ráno Penelopo," ozval se za ní příjemný mužský hlas.
Otočila se a sjela pohledem poddaného své sestry, královny Frederiky.
„Dobré ráno Mauriciusi," usmála se na něj. Mladíkovi bylo asi dvacet let. Měl černé vlasy a modré oči.
„Smím si přisednout?" ukázal na lavičku.
„Jestli chceš," pokrčila dívka rameny.
Mauricius se usadil vedle ní a díval se před sebe.
„Je tu krásně," řekl po chvíli ticha.
„Ano," přitakala dívka. ....