Semínka zoufalství

,,Jsi rychlá, ale né dost." v okamžiku jsem stála za ní a měla jsem čepel na jejím krku. Cítila jsem jak z ní sála strach, a to mi dodávalo sílu.

,,Kdy...? Nechci umřít...." šeptala si sama pro sebe. Kolena se jí klepaly, na tváři se jí vytvářely kapičky potu.

,,Ale to mi je jedno" zašeptala jsem jí do ucha, v tu chvíli jsem jí podřízla hrdlo jako praseti. Snažila se krev zastavit, ale po chvíli na zem dopadlo její mrtvé tělo.