Vitam Aeternam

Keerit. Král, jenž tančí a směje se mezi hnijícími. Pán temného a nehostinného Tenebrisu, kde se nenachází pranic dobrého.

Keeritův odkaz. Kletba, jenž zapustila své kořeny tak dávno, že lidé dnes ani neví, jak to celé začalo. Proč. Kdo byl první obětí. Až na jednu osobu, jejíž jméno se jednoho času rozléhalo po celém království Yessenie.

Dny utíkaly, léta plynula. Postupně se toto jméno společně s celou kletbou ztrácelo z podvědomí všech smrtelníků. Nakonec se stalo zcela neznámou pohádkou, které by stejně nikdo nevěřil. Nikdo kromě těch, kteří nesou a dále předávají Keeritův odkaz až do dnešního dne.

Nositelky mohou umřít jako každý jiný člověk, avšak to, co následuje potom, se od všech ostatních značně liší. Řekněme to tak, že až nastane ten pravý čas, probudí se zkrátka znovu, uvnitř jiného těla. Hostitelská duše je samozřejmě ta dominantní, ale všechny předchozí se v daném těle ukrývají také. Někdy se projeví, jindy vůbec.

Jak to ale bývá, smrti se do náruče nehrnou. Není totiž známo, jak tato kletba končí, zdali vůbec.

Nemám vám za zlé, pokud mi neuvěříte. Do určité míry vás chápu. Avšak dejte na má slova, když vám povídám, že nositelka této kletby a tudíž i potomek Keerita, může být hned vedle vás a vy o tom nemáte ani tušení.