Nobody Can Save Me

Všichni jsou zdrceni ztrátou Chestera, ale není nikdo, kdo by pro něj plakal tak hořce, jako osoba, pro kterou byl vším...
Taťana, nejlepší přítelkyně a nejvěrnější fanynka Chestera, je zdrcena jeho náhlou smrtí. Věděla, že celý život bojoval se svými démony a často se propadal do depresí, ale že by byl schopen vzít si život, by do něj byla nikdy neřekla. Zjišťuje však, že Chester měl svá tajemství, temná tajemství, která neznala ani ona, ač mu byla nejblíže a říkali si všechno. Pátrání po nich ji postaví tváří v tvář Chesterovu pravému já, které neměl nikdo nikdy odhalit...

...Opatrně jsem otevřela skříň z dubového dřeva se zrezivělými panty, které hlasitě zaskřípěly, a nahlédla dovnitř. Až na pár pavučin se svými obyvateli a několik štosů nepopsaného papíru v ní nebylo zhola nic. Alespoň se to tak na první pohled zdálo. Já ale věděla, kde hledat. Ta skříň byla jako Chesterova duše. Na první pohled prázdná, téměř neposkvrněná, ale to důležité se skrývalo ve stínech. Sáhla jsem do nejtemnějšího koutu nejspodnější police a nahmatala pevnou vazbu knihy. Jemně jsem ji sevřela v ruce, možná proto, že jsem se naivně bála, že se obrátí v prach, když ji stisknu trochu více, a pomalu jsem ji vytáhla ze skříně. Volnou rukou jsem si přisunula židli, také celou od prachu, ale na tom mi teď opravdu nezáleželo. Posadila jsem se na ni, oči stále upřené na vazbu z prachu. Zprvu jsem knihu přidržela oběma rukama a sfoukla to nejhorší. Nebylo to moc účinné a navíc jsem se zakuckala z množství prachu z knížky všude kolem. "Takhle to nepůjde": řekla jsem si a rozhodla se raději obětovat své oblečení. Chytila jsem lem svého oblíbeného trička a začala obezřetně knihu čistit. Když jsem své dílo dokonala, bylo mi konečně jasné, co jsem vlastně našla...

Cover je od -SadDarkSoul-, se kterou knihu píšu.