Volání osudu.
Hrůzný okamžik provázený nezkrotnou bolestí. Nekontrolovatelná eskalace všech chyb, kterých jste se kdy dopustili a dopustíte. A k tomu požadavek limitovaný časem, který je téměř nesplnitelný.
Je nemožné ho přeslechnout a jen ti s železným odhodláním ho zvládnou potlačovat.
A přitom k jeho zaslechnutí stačí tak málo.
Dospět.
Vranní křídla se nad Anglií mihotají čím dál častěji. Šustění perutí je slyšet na každém kroku. Na slunci se lesknou jejich černé zobáky, z okapů pozorují svět svýma korálkovýma, černýma očima. Napjaté atmosféře nepomáhají ani četné výhružky lidských obyvatel města.
,,Vždyť jsou to jen vrány. Obyčejní ptáci s vrstvou mozku navíc, kteří se prostě přemnožili. Jsou to jen zvířata." Jeho posluchači se mlčky zahleděli na špičky svých bot. Nikdo těm výrokům příliš nevěřil.
,,To, co se stalo, byly nehody. Ti ptáci nemyslí na budoucnost. Neplánují. Vždyť je to celé tak směšné...", následovalo hlasité uchechtnutí,
"co by po nás asi tak chtěli?"
Chriss Loodwoodové, nadějné studentce medicíny s vysokými ambicemi, se život sype jako domeček z karet. Ze strachu o budoucnost sebe a svých bratrů najednout ztrácí kontrolu nad svým životem. To ale ještě neví, že nešťastný kolotoč událostí se točil již dávno před jejími zoufalými chybami a že není sama, které za nitky osudu tahá někdo úplně jiný. Bez šance se bránit upadá do příšerného bílého vězení, kde je osamotě lapena jen se svými myšlenkami. Vrátí se ještě někdy domů? Zachrání své bratry před jistou smrtí roztrháním hejnem dotěrných vran? Má ještě šanci vrátit se někdy do reálného života, nebo se bude muset smířit s tím, že se svět bude dál točit i bez ní?
Jistý Tord Toffelson, zohavený voják se špinavou minulostí, páchnoucí po rybích prstech, na to už názor má.
!!!PŘÍBĚH PROC