PUPPET LOSS

Reads 138
Votes 17
Parts 9

Reads 138
Votes 17
Parts 9

blackspearow dream forever francie hra limbo live losangeles loss loutkář prohra puppet puppetloss romance tajemný wattpad

Loutkářská prohra

Tyto strany budou vypovídat o lásce autora a čtenáře, která není tak daleko jak se zdá. Nalezne pravdu dříve než se lež doposlechne věčnosti?


Kniha může obsahovat nevhodné scény!All Rights Reserved

blackspearow dream forever francie hra limbo live losangeles loss loutkář prohra puppet puppetloss romance tajemný wattpad

Table of contents

9 parts

#90forever

Content Guidelines

You may also like

V tu chvíli nastalo mezi námi ticho. Slyšela jsem jak mu hlasitě tluče srdce. Byla pravá chvíle si o něj beznadějně opřít hlavu ale tentokrát mě něco táhlo na druhou stranu. Oknem prosvítalo pár posledních zlatých paprsků slunce. Jeho oči byly hluboký, jakoby se mi snažil prokouknout do duše, do srdce, během toho se mu ale blištili, něco jako odrazy paprsků na jezeře. Jen málokdy nedokážu popsat emoce co kolem nás poletují. Bez špetky humoru ke mě sklonil hlavu a do ucha mi zašeptal: „ To že jsem tvůj učitel se nezmění, ale ostatní by klidně mohlo..."

PS? Nečti bez prvního dílu. Anděl je někdo, kdo je sladký, laskavý, starostlivý, klidný a jemný. Nejkrásnější žena na planetě. Někdo, kdo je úžasný ve všech směrech. Je to dívka, která vám rozbuší srdce, když vejde do místnosti. Dívka, kterou budete potřebovat, ať jste kdekoli. Dívka, díky které chcete být lepší. Anděl je někdo, kdo je vaší oporou. Už dávno jsem se vzdal naděje, že najdu svého Anděla. Poté, co jsem ztratil svou matku, jedinou osobu, která pro mě byla vším, jsem věřil, že andělé neexistují. Myslel jsem, že je to všechno lež. Ale Maya...ona byla opravdu můj anděl.

"Vidíš to, Kovbojko? Takhle vypadá svobodná bytost." *** Jedna zbloudilá fotka na Instagramu dokáže pořádně zamíchat kartami. Své o tom ví i Jade, která tak během jednoho dne přišla nejen o nejlepší kamarádku, ale i o dobrou pověst. Škola sice oficiálně skončila, ovšem odsuzující pohledy spolužáků provází Jade na každém kroku ve městě. Na následující dva měsíce se tedy nabízí jediné možné řešení - sbalit si kufry, vypnout mobil a odjet někam hodně daleko. Když je Jade nabídnut pobyt na ranči u tety Luren, neváhá ani vteřinu. V srdci zionského národního parku, v obležení červených skalisk a rychlých koní, se snaží znovu nabýt důvěru v přátelství. Jenže cestu jí zkříží mladý mustang Diego, místními přezdívaný též jako „Modrý ďábel". A tak se potkávají dvě bytosti, které společnost neprávem odsoudila. Dostanou ještě někdy druhou šanci?

Bývala jsem dobrá. Sakra, bývala jsem nejlepší. A teď jsem tady, v Bostonu v Americe. Můj život se radikálně změnil a já přistoupila na to, že budu dělat "chůvu" bandě namyšlených hokejistů. Tak mi držte pěsti, snad to dopadne dobře.

znala ho, on byl vždy to dítě které si přeje mít doma každý táta, dokonce byl kapitán, kapitán který dovedl svůj tým do finále dorostenecké extraligy a vyhráli. občas ho pozorovala z dálky ze sedadel a občas z okna domu.

Typická slaďárna pro stejně romantické duše, jako jsem já. Zamilované scénky, sladké řečičky... Svět mladičké slečny má být přece zábava, ne? Jenže osud to tentokrát chtěl jinak. Připravil překážky, které se mnohým zdají nezvladatelné. Chce to silného jedince, aby se s tím popral. Zatím to vypadá na výhru, ale budoucnost je nevyzpytatelná. Že se život může změnit z hodiny na hodinu? Pravda. Protože v tomhle případě se to stalo ze sekundy na sekundu. Že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš? Nesmysl. V tomhle případě si tam slečna šla dát přímo relaxační koupel. Příběh slečny, co se musí poprat s nelehkým závažím. Těhotenství v raném věku. Dvacetiletá Zoe toho překonala už mnoho. Jak ale bude reagovat, když jí do cesty vstoupí muž, kterého tak dobře zná a z celého srdce proklíná? Co všechna ta bolest? Strach? Co její nynější život, který není zrovna procházka zahradou? Příběh poukazuje na život dívky, která se vyrovnává se sexuálním násilím a traumatem. Pokud se Vám téma nelíbí, nečtěte to.

Zakázaný ovoce // STEIN27 by yoursonly_27

Petr mě vytáčel k nepříčetnosti, ale zároveň... něco na něm bylo. Něco, co mě přimělo přemýšlet, i když jsem to nechtěla. A to mě možná štvalo nejvíc. „Víš co, Petře?" začala jsem. „Ty možná jseš zvyklej na holky, co ti padaj k nohám, ale já rozhodně nejsem jedna z nich." „A já zase nejsem zvyklej, že by mi někdo odolával," řekl s klidem, jako by to byla nejpřirozenější věc na světě. „Tak to je asi problém," odsekla jsem. Vše je vymyšleno, je to fikce a nic se z tohoto nestalo.

Jsem hlemýžď ve světě mrakodrapů. Rodina je pro mě cizí. Lidé okolo mě raději odejdou. Možná jim nahání hrůzu můj styl oblékání? Možná moje povaha? Můj nejlepší kamarád pro mě dělá první poslední a z kluka, kterého nenávidím, se začíná klubat člověk, který mi může pomoct. Mám pocit, že tenhle svět se zbláznil. ,,Tak schválně. Chtěl bych vědět, kolik lidí ví o tomhle tetování." pronesl a prsty mi přejel po odhaleném boku. Trhavě jsem se nadechla, tenhle člověk ani nevěděl, co se mnou dělá. ,,Myslím, že jich moc nebude. Vážně chceš pořád tvrdit, že mě nemáš ráda? Že jsem ti cizí?" pokračoval. Jeho prsty stále přejížděli po mém tetování a jeho druhá ruka prozkoumávala mé tělo. Docházel mi dech, jeho doteky byly tak kouzelné. A pak to přišlo... Políbil mě.

Co se stane, když šestnáctiletá dívka začne vnímat nejlepšího kamaráda svého staršího bratra jinak? Jason je pohledný a sympatický vysokoškolák, který se líbí většině kamarádkám Annie, ona ho ale bere jen jako kluka, se kterým vyrůstala ona i její bratr. Jenže později se její pohled na něj změní a Annie se do něj zamiluje. Jaké trable to mezi Annie, její rodinou a kamarádkami vytvoří? UPOZORNĚNÍ - V příběh je starší než dva roky, častý výskyt gramatických chyb. #2 Teen Fikce (29.5.2016 ) #1 Teen Fikce (12.6.2016) #2 Teen Fikce (7.8.2016)

Mateo vždy žil ve své vlastní bublině. Bylo mu dvacet jedna let a nikdy neměl svou první pusu, natož tak něco více. Miloval knížky, psaní, hudbu, v klubu byste ho našli jen tehdy, když ho přemluvili kamarádi, nikdy si to ale upřímně neužil. Byl přehlížen všemi, co by o něj kdy mohli projevit zájem. A taky měl v sobě blok. To by bylo dobré zmínit. Ten blok totiž způsoboval, že interakce s lidmi mu přinášely úzkosti. A mít s nimi něco víc? Osobní kontakt? Tak na to neměl ani pomyšlení. Jenže přece mu už bylo dvacet jedna, no ne? Proč nikdy neměl ani pusu? Co s ním bylo špatně?

The teacher?

V tu chvíli nastalo mezi námi ticho. Slyšela jsem jak mu hlasitě tluče srdce. Byla pravá chvíle si o něj beznadějně opřít hlavu ale tentokrát mě něco táhlo na druhou stranu. Oknem prosvítalo pár posledních zlatých paprsků slunce. Jeho oči byly hluboký, jakoby se mi snažil prokouknout do duše, do srdce, během toho se mu ale blištili, něco jako odrazy paprsků na jezeře. Jen málokdy nedokážu popsat emoce co kolem nás poletují. Bez špetky humoru ke mě sklonil hlavu a do ucha mi zašeptal: „ To že jsem tvůj učitel se nezmění, ale ostatní by klidně mohlo..."

More details